Unfortunate, 4. díl - Osamělost

Dívala jsem se z okna mého pokoje, na pastvinu, kde se páslo stádo koní. Mezi ně se začlenila i Nadine s Elementem. Hříbě skotačilo okolo matky a stále ji pošťuchovalo. Nadine měla velkou trpělivost, když přežívala svého otravného potomka. Potom co ho stále ignorovala, se hřebeček přemístil za svými vrstevníky, ač o trošku staršími. Ani nevím proč, ale všichni ho hned přijali, žádné vystrkování od starších, žádné ubližování. Přišlo mi, jako by se stal jejich pánem, hříbata opakovala všechny hry po něm. Nedivím se, vypadá na rozeného vůdce. Na svůj věk velmi pěkně stavěný, nohy mu od doby jeho narození značně zesílily a vypadaly mnohem svalnatěji, ač je to jen měsíc. Byl rychlý, rychlejší než ostatní vrstevníci. Jednou … jednou bude skvělý. Ne-li nejlepší.

Nemohla jsem nic dělat, měla jsem nařízeno se šetřit a se sádrou se toho ve stájích moc dělat nemohlo. I když mě mí přátelé chodili navštěvovat, stejně jsem většina času strávila doma, o samotě. Proto jsem si chvíle krátila právě pozorováním Elementa. Můj stůl byl přesně pod oknem a tak jsem měla krásný výhled na zaznamenání hezkých chvil hrajícího si Elementa na papír. Náčrty se hromadily na levé straně stolu. Přemýšlela jsem nad tím, některý z nich si zarámovat jako obraz, pověsit si ho nad postel a později, až Element dospěje si udělat další, obraz našeho budoucího šampiónka na ovále a přidat ho na stěnu. Možná, to tak udělám.

***

Čas … V poslední době můj velký nepřítel. Stále přemýšlím co by se stalo, kdyby ta nehoda ve škole dopadla mnohem hůř? Co kdybych já nebo Tobias … Ne, to slovo mě tak řezalo v hrdle, že jsem ho nemohla ani vyslovit. Ty sny, ve kterých se proháním po stále zelených pláních se svým otce by se staly realitou. Pokud, něco takového existuje. Pokud existuje posmrtný život. Klepání na dveře se rozezvučelo po pokoji a mě tak vytrhlo ze snění.

„Jess, můžu?“ ozvala se zpoza nich mamka.

„Chtěla jsem s tebou mluvit a zachvíli pojedeme do nemocnice za Tobiasem, jak jsi chtěla.“

„O čem si chceš promluvit?“ můj hlas byl v posledních dnech mrtvý, jakoby bez dechu.

„Poslední dobou jsi hrozně uzavřená Jess, mám o tebe strach, trápí tě něco? Víš, že mě můžeš říct všechno. Jsi i podrážděnější, nebyla jsi taková. Tak co se děje? Víš, že jako tvá máma to na tobě poznám. Mě nic neunikne“ nebyl to poučný tón jako obvykle, když mi promlouvala do duše, bylo z něj cítit, že je nesvá, že má asi opravdu starosti.

„Nic se neděje mami,“ ukliďňovala jsem jí, i když jsem věděla, že to moc nepomůže. „Jen mám strach o Tobiase, pořád na to myslím. Mohli jsme přeci umřít!“ po vyřčení slova jsem začla vyšilovat. „Tobias nemusí chodit, stále to mám v hlavě, víš, taková ta myšlenka, co se tě drží zuby nehty, nevím jak jí vypudit. Straší mě. V hlavě mi běhají představy, z kterých mi jde mráz po zádech. Vidím stále dokola ten den, ač si přesně nepamatuji to jak se to seběhlo, vzpomínám si na to, jak Altail padal přímo na Tobiase. Stále to mám před očima! V hlavě slyším jeho bolestivý výkřik, dusot koní, kteří se hnali dál a uši trhající naříkání Altaila. Mami! Já … nevydržím to už dál.“ Slzy se mi valily po tváři jako kuličky hrachu, mé tělo se klepalo. Potřebovala jsem to někomu říct, byla jsem ráda, že mamka přišla. Objala mne, a zašeptala „to bude dobré, všechno bude dobré, uvidíš“. Potom co dořekla větu se usmála. Byl to upřímný úsměv, věřila jsem jejím slovům nebo jsem se o to aspoň snažila.

„Oblékni se a přijď dolů, navštívíme Tobiase.“

***

Po našem příjezdu byl již vzhůru. Mezi dveřmi nás pozdravil úsměvem a slovy „Rád vás tu vidím!“. Měla jsem radost, po dlouhých čtyřech týdnech, kdy byl udržován v umělém spánku se probudil. Pohled do jeho očí, chyběl mi, nejen on.

„Přišla jsem tě jen pozdravit a popřát ti brzké uzdravení Tobiasi, nechám vás osamotě.“

„Děkuji paní Sheehanová, snad na vaše slova dojde“ upřímnost ze slov jen čišela a Tobias ji podtrhl ještě úsměvem.

Předešlá kapitola | Seznam kapitol | Další kapitola

Každý komentář či hlas v anketě mě velmi potěší :) A motivuje k dalšímu psaní.

Anketa

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU