Unfortunate, 3. díl - Strach a slzy

... mé tělo bylo chladné. Bolest, cítila jsem ji v každém kousku svého těla, každý sval, kterým jsem chtěla, byť jen maličko pohnout se ozval s neuvěřitelnou bolestí. Víčka očí, byla ztěžklá, stejně jako kdybych na nich měla položené cihly. Musela jsem se velmi soustředit a snažit se překonávat tu bolest, abych je mohla otevřít. Uspěla jsem a mé oči začínaly pomalu vykreslovat rozmazané stěny bílé místnosti. Snažila jsem se přijít na to, kde jsem, ale nemohla jsem si na nic vzpomenout.

Píp, píp, píp. Zvuk, který mě vytrhl z bádání v mé mysli. Prudkým pohybem doprava jsem otočila svou hlavu, abych přišla na to, co tu tak neodbytně píská zvukem, který trhá uši. V tu chvíli mi ale vystřelila bolest do šíje a já z cuknutím zakřičela „au“.

„Jess?“ slyšela jsem mamky hlas a viděla jí ve svém periferním vidění, jak se zvedá z křesla a sedá si blíže ke mně. Chytla mě za ruku. „Jsem tam ráda, že jsi konečně vzhůru“ hlas se jí klepal, ale byla v něm slyšet úleva.

„Mami? … Co … co, se stalo? Já … ač se snažím jakkoliv nemohu si vzpomenout. Proč jsem tu? Nechápu… nechápu to.“ „Pamatuješ si na školní dostih? Kdy se z vás měl vybrat ten, kdo bude reprezentovat školu? Stala se tam nehoda. Volal mi tvůj učitel Clarkson, že jsi byla odvezena do nemocnice po pádu na dráze. Tobias …“ Chtěla sice pokračovat, ale já už ji to nedovolila. Vzpomněla jsem si, aspoň matně si ten den vybavuji. Tobias spadl a Altail ho přimáčkl k zemi.

„Tobias!“ vykřikla jsem. „Je v pořádku? Mami co s ním je? Vzpomínám si! Spadl! Altail? Moje Ameera? Jsou všichni v pořádku?“ pálila jsem jednu otázku za druhou. Měla jsem obrovský strach, tep se mi zrychloval. Srdce zužovalo, ač jsem si nechtěla připouštět to, že bych se s některým z nich musela již nadobro rozloučit, myslela jsem na to. Už jednou mi život udělil takovou ránu, doufám, že podruhé mě ušetří.

„Ameera je v pořádku zlatíčko. Altail utrpěl zlomeninu holenní kosti, byl operován a vypadá to dobře. Běhat nebude, ale ve stájích zůstane, je to rozený učitel …“ její slova vyzněla do prázdna. Bylo vidět, že mi něco nechce říct, proč ale? Aby mě uchránila, před návaly smutku?

V mém hlase již byly slyšet slzy „a Tobias? Co s ním je?“. „Víš, zlatíčko, utrpěla jsi silný otřes mozku. Jsi trošku odřená s pár modřinami a namoženými svaly, ale Tobias. Je na tam mnohem hůře …“ Utřela si slzy a pokračovala, já jen čekala na ten krutý osud, co ho potkal. „Mami! Co mu je?!!“ „ Tobias má roztříštěnou stehenní kost, zlomená čtyři žebra, jedno dokonce bylo tak nešťastně zlomené, že prorazilo jeho plíci, silný otřes mozku, na celém těle je velmi pohmožděný a stalo se mu něco s krčními obratli. Není jisté, zda bude ještě chodit. Vše bude záležet jen na tom, jak se k tomu jeho tělo postaví …“ Nemohla jsem to již dál poslouchat. Mé oči zaplavily slzy a z plic se mi snažily dostat na povrch vzlyky, bolestivé. Chtěla jsem ho tak moc vidět, ale moc dobře jsem věděla, že snaha o to, abych za ním mohla dojít je marná. Přežila bych i tu neuvěřitelnou bolest, která mě provázela v celém mém těle.

***

Na zem spadávaly první listy. Podzim přebíral svojí vládu nad létem a já se vracela domů z nemocnice. Tobias tam stále byl, udržován v umělém spánku. Měla jsem spoustu času v té bílé krabici, kde do vás sestřičky každé dvě hodiny vrážely jehly do rukou, přemýšlet. Tak moc mě tížilo, že nemůžu Tobiase vidět, lékaři mě nechtěli pustit z lůžka, s řečmi, že ho teď prostě navštívit nemůžu. Kecy! Proč bych nemohla?!

Nadine a její prcek mi chyběli. Mrzelo mě, že jsem prošvihla, ač jen malou část z jeho života. Chtěla jsem vidět všechno, být u všeho. Plánovala jsem si cestou domů, co budou první věci, které udělám, ale mé plány přerušilo uvítání, které jsem nečekala. Před příjezdovou cestou stála cedule: Vítej doma Jessie a na dvoře byli shromážděni všichni ze statku. I přesto, že jsme nebyli nikterak příbuzní, chovali jsme se k sobě jako rodina. Já jsem jí milovala. Přivítání od pana Baarse bylo velmi milé. Obdaroval mě polibkem se slovy „jsem rád, že jsi zpátky“ a vtiskl mi nádhernou kytici růží do ruky. I ostatní se připojili a přišli mě obejmout a přivítat. Nemohla jsem zadržet slzy.

„Sebastiane“ vykřikla jsem, jakmile jsem ho spatřila a chtěla jsem se za ním rozběhnout. Skočit mu kolem krku. Moje stále ztuhlé a bolestivé svaly mi to však neumožnily. Sebastian byl ten, kdo naši vzdálenost od sebe zkrátil, když zamnou popoběhl. Chytil mě kolem pasu a vyzvedl do vzduchu. „Ach, Jess, tolik si mi chyběla. Nám všem jsi chyběla. Nadine po tobě tesknila! Jsem tak rád, že jsi tu“ usmál se, položil mě na zem a políbil. Věděl, že budu chtít vidět Nadine s hříbětem a tak, abych se nemusela se sádrou krkolomně potácet až do stájí, vzal Nadine na uzdečku a mrňousek vyběhl za ní. Skákajíc kolem jeho mámy. Jakmile mě zaregistrovala, začala poskakovat i ona, snažíc co nejdříve být u mne. Sebastian ji však pevně držel a nechával jí trhat s vodítkem.

Objala jsem ji a políbila na její čumák. Ona do mne na uvítanou postrčila čumákem. Malého jsem samozřejmě nemohla vynechat a pohladila jsem ho po jeho šíji. Stále někde pobíhal a nebál se od své mámy vzdálit na delší vzdálenost. Provokoval odstavená hříbátka, která postávala za ohradou a všemu přihlížela. Vyskakoval vysoko do výšky, vyhazoval ani chvíli nepostál na místě. Byl to živel, přírodní živel plný neuvěřitelné energie.

Až teď mne to trklo! Jeho jméno. Přírodní živel. Ne, tohle není ještě úplně ono, jméno musí začínat na N, stejně jako jména jeho rodičů. „Sebastiane? Našla jsem konečně jméno, které by vystihovalo toho maličkého, ale není to úplně ono, chtělo by ho to trošku doladit. Co říkáš na Přírodního živla?“ „Super Jess!! Co to přeložit do angličtiny?“ „Máš namysli tedy Nature Element?“ Jakmile jsem to jméno vyslovila, věděla jsem, že je to jméno vhodné právě pro tohoto malého ďáblíčka.

„Nature Element, jméno hodné ďábla“ řekla jsem šeptem a nechala větu vyznít do ticha.

Předešlá kapitola | Seznam kapitol | Další kapitola

Pozn. Za každý komentář a hlas v anketě budu vděčná :)

Anketa

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU