Thomasův příběh

Jmenuji se Alisa a chtěla bych Vám vyprávět o koni s malýma nohama, ale velikým srdcem. Jmenuje se Thomas the first- Thomas první po svém otci. Rodiče tohoto nezbedníka byli šampioni a měli mnoho pohárů a stužek. To samé se čekalo od Thoma. Při porodu však jeho matka Sába zemřela a on zůstal sám. Majitel stáje ho chtěl utratit, jelikož když lezl ven na svět zlomil si nohu. A kůň se zlomenou nohou prý “k ničemu není.” Naštěstí zasáhl můj tatínek, který zde dělal veterináře.  Kvůli němu přišel o práci, ale byl na sebe hrdý, že to škvrně zachránil. Dostala jsem ho jako vánoční dárek. Vypadal velmi vystrašeně. Bodeť by ne! Kdyby mi máma umřela a tátu odkoupili, aby se z něj stal nejlepší kůň taky bych si nedávala naděje. A právě o tom vám chci vyprávět.

Hned co jsem Thomase spatřila, zamilovala jsem si ho. Doma už jsme měli čtyři koníky a mezi nimi i klisnu co přišla nedávno o své hříbě (a stale ještě měla mléko). Stala se z ní Thomasova adoptivní maminka. Byli spolu jedno tělo. Kam šla Nina (tak se jmenovala) tam šel on. Když Thomík povyrostl Nina zemřela, jelikož už nebyla nejmladší. Takový osud si snad nezaslouží žádná živá bytost. Teď už bylo jen a pouze na mně, abych se o toho mrňouse postarala! Řeknu vám, takového tvrdohlavce jste ještě nikdy neviděli. Po svém otci sdědil rychlost a po matce ladnost. Když běhal po ohradě vypadalo to jako že létá a nikdy se nechtěl nechat chytit. Neříká se náhodou “Jaký pán takový pes?” Myslím, že by to měli předělat na “Jaký pán takový kůň!” Protože já jsem prý stejná jako můj Thom-tedy táta to tvrdí. Už od první chvíle jsem věděla, že je to kůň pro mě a že jsme pro sebe jako dělaný. No ale asi se ptáte jakto, že mohl běhat, když měl zlomenou nohu. Vlastně ani sama nevím jak to táta udělal. Nějak mu tu nohu zpevnil, aby s ní nehýbal a pak to už chtělo jen čas…Jak šli roky stali se z nás nejlepší přátelé a nikdo by nás nikdy neroztrh. Měli jsem za sebou první soutěže, které jsme zvládli na jedničku. Táta začal kupovat další koně, až stáje byli úplně zaplněné. Vyrostla tu jedna z největších stájí tady. No a ze mě už taky něco vyrostlo a mohla jsem se živit sama. Pomáhala jsem tátovi trénovat koně a na dálku jsem studovala. To vám byla fuška. Thomas si mezi tím našel I svou vyvolenou Calipso. Byla to arabská klisna o rok mladší než on. Však nebyl jediný komu se líbila. Zálusk sin a ní dělal i Meilleur-tátův nejlépe vytrénovaný kůň. Ale u Calipso neměl žádnou šanci. Ti dva si k sobě našli cestičku. Škemrání, aby ji táta nechal připustit mě stálo celkem dost času a úsilí. Přece jenom se povedlo! Po jedenácti měsících se jim přece jen narodili hříbata. Ano slyšíte (čtete) dobře. Klisnčka jménem Anndroid a hřebeček Ave což v překladu znamená “rychlost.” Hříbátka rostli rychle a stejně tak se učili. Jejich táta se k nim hlásil jak jen nejvíce mohl. “Lis!” tátův křik mě vyrušil od psaní Thomasova deníčku. ”Příjdeme pozdě na dostih! Thom už je připraven?” odvětila jsem. “Jasně, že ano! Čeká se jen na tebe!” Rychle jsem popadla přilbu a naskočila do našeho auta.

O něco později připraveni ve startovním boxu: “Hou, hou, ššššš, Thomíčku.” Uklidňovala jsem mého koníčka. Již od rána se mi zdál nějaký nervózní. Začal hrabat nohou a takové blbosti. “Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr” zazněl startovní zvonek. Rozběhli jsem se. Bylo to úžasné jako vždy. Byl to asi můj šestý dostih. Běželi jsme celkem dost rychle. Byli jsme asi třetí nebo čtvrtí. (což je na začátečníky colkem dobré-myslím) A v tom se to stalo. Tom zaškobrtl na tu zlomenou nohu a spadli jsme.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU