Zamlčení démoni

Strach lže a vždy lhal, ale pro dobro duše se mu snažíme uvěřit, hýčkáme si svoje vnitřní démony jako malé dětičky a pokoušíme se za každou cenu udržet je naživu. Přeci nepřijdeme o všechnu svou jistotu... Příběh jednoho děvčete a prvního kroku k tomu, aby riskovalo svůj život pokaždé, když si plní své sny.

Rezavý hřbet zvířete se s každou sekundou stával děsivější, získávala dojem, že se jí nikdy nemůže podařit se na něj jen vyšvihnout, natož se pak pokusit přimět ho k pohybu. Znala všechny teoretické pomůcky, pročetla nespočet encyklopedií, ale když tu stála před realitou, tak se jí motala hlava, zapomínala na každou z rad a odmítala si jen na chvilku představit, že by tohle mohlo vyjít. Za tuhle situaci ani nemohla, netušila o skvělém překvapení a v momentě, kdy si vyslechla pokyny – vezmi si rajtky a jezdeckou helmu – se jí sevřel žaludek. Nechtěla to znovu zkusit.

Kdysi neuznávala fakt, že by se kdy mohla bát koní, odmalička milovala jejich divokou krásu a nespoutanost, ale občas nejdou věci přesně tak, jak si to malé dítě představuje. Chtěla vlastního miláčka, se kterým by si splnila nemalé ambice… A nyní se naskytla příležitost, kterou v ten moment nenáviděla.

Dodnes slýchává hlasy, jak křičí pokyny, ale tehdy zůstala uvězněna v malém vesmíru své mysli, žádný odstup jí nepřipadal dostatečný, ruce se třásly a jakýkoli dotyk vzbuzoval vlny nevolností, tisíce důvodů, proč se z toho všeho vymluvit. Slzy se ale nedostavily, i když snaha o ně ano. Nechrlila otázky, rozumy ani nic podobného, jen tiše stála, pozorovala své okolí, spokojené jezdkyně na obrovských zvířatech. Mohou vám ublížit, uvažovala zběsile, zatínala nehty do pěstiček a vzpomínala. Na bolest, na strach, na miliony příčin, proč už se nechce ke koňákům přiblížit. Na první jízdu, se kterou přišel první pád, na nepříjemné komentáře ohledně vybavení, na urážky a tu jedinou kobylku, již nedokázala zacelit všechny rány. Stačil týden a domeček ze snů se rozpadl.

„Tak pojď, nemáme na to celý den,“ ozvala se najednou veselá blondýnka, která hladila toho rusého ďábla po krku. Než se stačila rozmyslet, co odpoví, tak se jedna noha ocitla ve třmenu, druhá ve vzduchu a na třetí nádech seděla. Možná tehdy udělala chybu, když o svých vnitřních démonech nemluvila, udusila ječící hlas v mysli, ztuhla a nechala kobylku poslouchat instruktorku, aniž by se jakkoli angažovala. Údajně jí to šlo, vysloužila si i několik pochval, ale sama si pamatuje jen ztuhlé končetiny, roztřesenou chůzi a snahu utéct. Cukla sebou po každém prudším pohybu a nechtěla se ani zapojit do závěrečné péče. Jen odejít a nikdy se nevrátit, ale jde to tak jednoduše? Dostala do rukou náčiní a zodpovědnost.

Ze začátku váhala, ale na druhou stranu zklamání ostatních by nesnesla, proto uchopila jeden kartáč a přiblížila se ke zvířeti. Prohlížely si ji dvě inteligentní oči, nakonec se celá hlava pohnula jejím směrem a drkla do lidské tkáně. Dívka zalapala po dechu a ustoupila o krok dozadu. Další pokus uskutečnila, jakmile se ujistila, že ji to zatím ani nekouslo, ani nekoplo, položila rozevřenou dlaň na záď a přejela kartáčem po srsti. Cítila napínající se svaly, ohromnou sílu a krotkou spokojenost, jak se tělo pod ní prohnulo pod pohlazením. Už jen trochu blíž…

Nemohu říci, že to všechno mělo rychlý a sladký konec, protože tomu tak není. Čekala ji ještě dlouhá cesta, než se konečně zbavila toho lháře ve své hlavě, ale tehdy to byl ten první krok k tomu, aby ho porazila. A ačkoli nezapomíná na velké oči strachu, tak svůj život dává všanc vždy, když si znovu plní své dětské přání…

Po dlouhé době konečně něco nového... Chtěla jsem tak trochu pochlubit dítětem, co kupodivu úspěšně reprezentovalo autorku. A slibuji, že začnu zase pracovat. :)

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU