Ukončeno │ Súťaž od Subtrop - hlasovanie

Zahlasujte za váš najoblúbenejší príbeh! Čas máte iba do 30.8. (12:00)!

Juvia - krádež koní:

Začíná nový den v maličké zemi klidu a míru, tam kde žijí lidé, kteří jsou si rovni, neválčí spolu a nehádají se. V této zemi je vesnička jménem Toulkov. V této vesnici jsou dvě chovné farmy. V jedné, kterou vlastní rodiče dvanáctiletého kluka Scotta, který už ve svém mladém věku je blázen do koní. V této chovné farmě jsou Arabští plnokrevníci. Ve druhé chovné farmě, kterou vlastní pan Luis jsou Fríští koně. Když se ráno obyvatelé této země probudili, netušili, že tento ten nebude jako všechny ostatní, že nebude poklidný a plný radosti a štěstí jako je každý den v této zemi. Nikdo to ráno netušil, že tento den bude jiný, něčím zvláštní a neobyčejný. První kdo ráno vstal a vyšel ven ze svého domu byl asi dvanáctiletý kluk jménem Scott. Jako každý den se nejdříve šel umýt k řece. Po umytí vyrazil rovnou na snídani. Když se Scott najedl a převlékl, hned běžel napojit svého nejmilejšího koně, pětiletého hřebce jménem Derick. Rád si s Derikem povídal i když věděl, že mu nerozumí a neumí mu odpovědět. Byl pro něj jako nejlepší kamarád.

,,Ahoj Dericku“, pozdravil ho Scott, když vešel do stáje. ,,Tak jak sis užil jaro? Víš vůbec, že je dneska první letní den?“, otázal se Scott Dericka, když ho pečlivě hřebelcoval. Kůň ale nebyl klidný jako byl vždycky. Třásl se strachy a nervozitou. ,,Co se děje?“, zeptal se Scott, kterému to začalo být divné. Když se kůň choval pořád tak divně, šel se Scott podívat i na ostatní koně ve stáji. Nakoukl do prvního boxu, ve kterém vždycky spí nebo si hraje bývalý šampion Lucas. Ale Lucas nikde. ,,Asi bude na pastvě“, napadlo Scotta. Scott se přesunul k dalšímu boxu, kde většinou spala šampionka a stříbrná medailistka z Grand Prix Sonja. Ale ona také nikde. To už Scottovi připadalo hodně podezřelé, ale šel se podívat i do třetího největšího boxu, kde většinou spí Tarrisa a Lovernta roztomilá hříběcí dvojčátka. Tento box byl taky prázdný. Scott prohlédl ještě dalších pět boxů, ale nikde žádný kůň. Tak se Scott běžel podívat na louku, kde se pasou koně. Louka byla také prázdná. Scott byl unavený a proto si dal pár borůvek a mezitím si rozmýšlel jak všem občanům Toulkova oznámí to co se stalo. Když běžel zpátky k řece uviděl už pár lidí a začal všem zmateně sdělovat to co se stalo. Všichni hned běželi ke stájím a opravdu byli všechny koně kromě Dericka pryč. Jeli se tedy podívat na druhý kraj vesnice, jestli koně náhodou neutekli do lesa. Cestou narazili na stáje pana Louise, který si to zrovna vykračoval po pastvě. ,,Dobrý den pane Louisi!“, pozdravil ho Greg, otec Scotta.

,,Dobrý den! Co pro vás mohu udělat?“.

,,No, přes noc se nám ztratili všechny koně a my je teď hledáme. Nevíte o tom něco?“, zeptal se Greg s podezřívavým tónem v hlase.

,,Ale vždyť jste mi všechny koně včera večer prodali!“, usmál se Louis a ukázal jim papír na kterém byl Gregův podpis.

,,Ale to není můj podpis! Vy jste ho zfalšoval!!!“, rozkřičel se Greg.

,,Obávám se, že už máte smůlu!“, rozchechtal se Louis.

,,Scotte vstávej!“ Uslyšel najednou Scott hlas své mámy. ,,Ach, byl to jenom sen“, oddychl si Scott a hned se běžel podívat do stájí. ,,Jaká krása, že jste všichni tady!“, zvolal a začal hladit jednoho koně po druhém. Jak si najednou váží toho, že jsou všechny koně tady. Když došel k boxu, kde spal Derick dal mu najíst, napojil ho a řádně vyhřebelcoval. ,,Tak jak se těšíš na dnešní soutěž? Vím, že je Western pleasure tvoje silná stránka a proto doufám, že dnešní soutěž vyhraješ!“, povzbuzoval Dericka Scott a poplácával ho po hřbetě. Když odbyla dvanáctá hodina, musel už Derick vyrazit na soutěž. Scottovi bylo trochu líto, že nemůže na Derickovi ještě soutěžit, ale bycl rád, že může jet alespoň jako divák. Soutěž Scotta hrozně bavila a když přišel na řadu Derick povzbuzoval ho a držel mu palce. ,,Tento kůň byl ze všech výrazně nejlepší“, slyšel jak si povídají nějací lidé za ním. Když přišlo na řadu vyhlašování třásl se nervozitou a napětím. ,,Na krásném třetím místě se umístil francouzký Teneseeský mimochodník jménem Hennesy!“ Všichni začali tleskat. ,,Na druhém stříbrném místě se umístila klisna plemene Andualský kůň se jménem Arzana!“ Opět se ozval potlesk, tentokrát hlučnější. ,,A na prvním místě se umístil………..hřebec plemene Arabský plnokrevník Derick!!!“ Všichni opět začali tleskat a Scott byl radostí bez sebe. Když potom přijeli do vesnice. Sedl si Scott k Derickovi a pošeptal mu ,,Jsem na tebe hrdý!“

KONEC

Příběh všechny slova obsahoval. Příběh byl hezký, ale když se zřejmě havní hrdina probudil, směřoval děj jinam. Za to ti strhávám 1 bod. 8/10

Příběh od kamiii:

Byl první jarní den, ve vzduchu byla cítit krásná vůně květin, bylo slyšet lehké šumění řeky a nedaleko řeky rostli borůvky, ty nejsladší borůvky světa. Byly tak sladké, že o nich nikdo nevěděl aby je nezničil, proto byly ukryty v lese snů, kde se proháněli araby. Jeden arabský hřebeček jménem Angaleus, chtěl ty borůvky ochutnat. Jakmile se jeho ústa dotkla první borůvky, uslyšel silné dumění. Když jí snědl, řeka zvápětí vyschla, ale ani to ho neodradilo od další. Až snědl i druhou, ze všech poletujících motýlků se stali netopíři. Angaleus cítil, že se děje něco špatného, ale nemohl přestat, čapl celý borůvkový keř a utíkal což mu síly stačili směrem na sever za svým stádem. Už ho doháněm, byl skoro u něj, ale pak....stádo se najednou rozplynulo v bílý prach. Zrazil se, nevěděl, co dělat. Po chvíl ho napodlo, že mu pomohou víly, tak běží tou nejvyšší koňskou rychlostí k rozkvetlé louce, kde víly žijí. Vůbec to tam nepoznával, místo voňavých květin, bylo všude bodláčí a místo překrásné vůňe byla cítit odporně zapáchající síra. V tom se najednou zjevila jedna víla,"Co jsi to provedl Angaleusi?!"křičela. Angaleus sklopil hlavu a tvářil se jakoby chtěl něco říct, jenže nevydal sebemenší zvuk. Víla na něj dál křičela, ale pak přestala a řekla: "Musím to napravit, jdeš se mnou?" Angaleus zavrtěl hlavou, aby projevil souhlas. "Musíme se rychle vrátit na místo, kde jsi utrhl ten keř. Ale musíme to stihnou dříve než se setmí a místo slunce vyjde krvavý měsíc." řekla víla. Oba dva pak utíkali na místo kde byla řeka, ale místo ní tam tekla žhavá láva, přez kterou se nemohli dostat. Angaleus, dal ale pokyn víle ať na něj nasedne. Víla tak udělala, Angaleus zacouval mírně dozadu a vzepřel se k velkému skoku. Jenže jakmile vyskočil, celá země, na které před tím stál zmizela a z povrchu za lávou se stala propast, do které padali. Při dopadu si Angaleus zlomil nohu, takže nemohl jít dál. Víla šla tedy sama a pokoušela se dostat ven z propasti, aby zachránila říši snů. Ať dělala, co dělala, nedařilo se jí tam vyšplhat, pořád jen padala. Při jejím posledním pádu, udělala tak velký třesk, že na Angaleuse spadla skála a zabila ho. Víla přiběhla co nejrychleji k němu a pomocí kouzla tu skálu odvalila. Angaleus byl mrtev, víla šíleně plakala a vyřkla kouzlo, které ho oživilo, jenže ona nepřežila. Svalila se k zemi a řekla poslední slova: "Angaleusi, teď je osud říše snů na tobě...", jakmile to dořekla, zemřela. Angaleus  sebevážně vstal a i přez hroznou bolest zlomené nohy vzal keř borůvek a utíkal na svých třech nohou hlouběji do propasti, byl přesvědšen, že tam najde východ. Ale strašlivě se zmýlil, byl už na konci propasti a potkal trola. "Co tu chceš koníčku? Že se chceš dostat nahoru?" řekl zlomyslně trol. Angaleus dal pokyn souhlasu. "O tak, to mi budeš muset dát ty borůvky co máš v tlamě!" dodal. Angaleus sebou cuknul a vydal tak nesouhlas. "Ale nemusíš všechny, jedna by stačila, pak bych tě pustil s radostí nahoru." Angaleus vydal souhlas a nastavil keř aby si trol mohl utrhnout. V tom mu trol vytrhl celý keř a hodil mu jednu borůvku, pak řekl: "Ano! Jedna stačí, ale tobě.", potom se začal hlasitě smát. Angaleus chtěl keř zpátky, ale trol ho poslal urychleně nahoru. Koník si pomyslel, že to nevadí, že tam zasadí tu borůvku, co mu zbyla a vyroste tak nový keř. Běžel na svých třech nožkách tou nejvyšší rychlostí, kterou to zvládl, konečně tam dorazil, zasadil borůvku, ale zem, do které ho zasadil se propadla. Semínko zmizelo bezestopy. Angaleus sklopil hlavu, náhle se pod ním také propadla zem, ten pád nepřežil. Od té doby už žádná země snů není....

Příběh obsahoval všechna slova, kromě slova krásný - sankce - půl bodu. Příběh byl docela brutus, to mi ale ani moc nevadilo. Příběh měl celkem hezký děj. 7/10

Báseň od Elii - sen:

Když ulehnu ke spánku,
přeji si jen jediné.
Ať vše co chci, zjeví se v mžiku,
Nic není nemožné.

Krásný kůň,
arabská krása
sednout si do sedla,
to je má spása.

Jaro je,
slunce svítí.
Projedem řekou,
všude je luční kvítí.

Už je poledne,
čas oběda.
U keřů ulehnem,
avšak v klidu ležet se nedá.

Všude je ovoce,
lesní ráj.
Najednou přelétnem
nemalý kraj.

Jaro změní se v poušť,
borůvky v kámen.
Nic a nic, všude jen spoušť.
Nad tím si hlavu nelámem.

Jedeme, jedeme nocí i dnem,
vítr kolem nás slyším jen.
Tenhle plnokrevník patří sem,
bohužel vím, že to je jen sen.

Z ničeho nic studna se vynoří,
končí naše žíznivé utrpení.
Kůň i se mnou se ponoří,
tím končí moje sladké snění.

Báseň všechna slova obsahovala. Slova se rýmovala, mělo to hezký děj. Báseň byla moc hezká. 10/10

Příběh od Alekzka - Kůň mého srdce:

Ten nádherný bílý arabský hřebec, kterému jen vítr pročesával hřívu, ten který se na jaře proháněl po loukách,  ten,  něhož se nikdy člověk nedotknul, ten, jenž vypadal jako sníh, jako památka na zimu. Bylo to jako sen, když jsem ho spatřila -  jen čistá krása toho ušlechtilého koně. Při jeho cvalu, jako by zářil… Chodívala jsem na to místo pořád. Nebylo možné nabažit se pohledu na tak nádherné zvíře. Od té doby jsem si nepřála nic jiného než cválat kolem řeky na tom sněhobílém hřebci a držet se jeho hřívy. Seděla jsem pod statným dubem, opřená o jeho kmen a snila jsem o tom arabovi… když v tom mě z mého snění vytrhlo divoké řehtání – „mého“ araba naháněl nějaký muž s puškou v ruce. Ten muž si mě nevšiml. Neváhala jsem ani sekundu a vzala jsem do ruky nějaký kámen. Věděla jsem, že mi může ublížit buď onen muž, nebo kůň, ale musela jsem. Připlížila jsem se zezadu k tomu muži, který zrovna nabíjel svou zbraň a co největší silou jsem po něm hodila tím kamenem. Muž omdlel. Vzala jsem jeho zbraň a schovala jsem jí pod velký balvan. Rychle jsem se podívala na koně. Vyděšený cválal pryč. Potom jsem se také dala na útěk, než se ten muž znovu probudí. Druhý den po škole jsem se tam vydala. Kůň tam nebyl, tak jsem si sedla pod strom a čekala jsem, jestli přijde. Čím déle jsem čekala, tím menší ve mně byla naděje, že onoho araba ještě někdy spatřím. Setmělo se, já tam pořád seděla a čekala se slzami v očích a plamínkem naděje, který již téměř vyhasl. Třásla jsem se zimou. Už jsem skoro plakala a chystala se jít domů, když v tom jsem zaslechla dusot kopyt. Rázem jsem zapomněla na zimu a čekala, jestli je to ON. Byl to on. Doklusal směrem ke mně a krokem přišel tak blízko, že jsem cítila jeho teplý dech. Vděčně se na mě podíval. Zřejmě mi děkoval. Natáhla jsem ruku a dotkla se ho. Pomalu jsem ruku posouvala po krku až na záda. Kůň pořád klidně stál. Věděla jsem, že teď nebo nikdy a vyhoupla jsem se mu na hřbet. Ani jsem ho nemusela pobízet. Cválali jsme loukou kolem řeky, borůvek až k lesu a zpátky. Držela jsem se jeho hřívy a byla jsem  šťastná, opravdu šťastná. Chtěla jsem, aby to trvalo pořád. Ale všechno krásné brzy končí, a tak kůň brzy zastavil tam, odkud jsme vyjeli, a pokývl hlavou. Bylo mi jasné, že už ho neuvidím. Ustoupila jsem stranou a s pláčem jsem pozorovala, jak mizí v lese. Jakmile jsem se vrátila domů, rychle jsem zhltla koláč a talíř hodila do dřezu, kde z něj vypadla zatoulaná borůvka, a šla jsem spát. Tu noc se mi zdál sen. Ten nádherný arab se proháněl po poušti se stádem dalších arabů. Byli jich tam desítky. A všichni stejně krásní. I když už jsem toho koně nikdy nespatřila, pořád se prohání v mém srdci a já na něj nikdy nezapomenu.

Příběh obsahoval všechna slova. Příběh měl hezký děj, jen by to chtělo například odstavce. Ale to není ani takový problém. 7/10

Příběh od Pavlína Králová (jméno na howrse?) - Můj život s Aslanem a Bellou:

Bylo to přesně 4. dubna a mé mámě došly nervy. Pořád jsem do ní hučela, že chci koně. No, a to se celkem vyplatilo. Protože téhož večera jsme jely pěknou dálku do jedné prestižní stáje, kde bylo na prodej několik koní. Tato stáj byla především k chovu arabských plnokrevníků. Majitelka se znala s mamky kámoškou, takže jsme se rozhodly, kam pojedem.

Žila jsem spolu s tátou (ale ten momentálně pracoval v Sydney) a mámou v Kanadě. Ve vile na konci města. Bylo tam plno luk a lesů, kam jsem ráda chodila na procházky se svou věrnou Kolií Bellou. Tato stáj byla několik desítek kilometrů od nás.

Ve stáji byl frmol. Všude se připravovali jezdci, ačkoli bylo už 6 hodin trénink byl pořád.

Luxusní stáje a výběhy, jízdárny kryté a venkovní.. nádhera!

Vysoké oxery, kombinace, trojskoky, vodní příkopy... i drezura a vzadu u lesa bylo pár jezdů asi na vyjížďce. Než jsme se protlačily do kanceláře, bylo to už celkem v klidu. Majitelka téhle stáje byla vysoká bruneta s vlasy dlouhými až pod lopatky svázané v culíku. Na sobě měla oranžové tričko se stejným materiálem ozdoby (šátku) připevěným od pravého k levému rameni světle zeleným. Na to, že bylo celkem horko měla přiléhavé džíny a moc pěkné tenisky, určitě nebyly nejlevnější!

, ,A-ch! Vy jste určitě paní McFlyová!“ pozdravila mámu. No, máma taky a šlo to normálně. Dostali jsme se až  do třetí stáje, která byla už míň luxusnější, než předešlé dvě. Byla malá a v ní pouze 7 koní. U každého místo cedulky se jménem byla cedulka: NA PRODEJ.

,,Tak jo, tady si můžete vybrat koně-“ začala majitelka a zazvonil jí telefon. Rychle si přečetla obsah a zase ho zaklapla. ,,No, já už musím, pošlu vám sem svou zástupkini, ta vám to zařídí.“ a odešla.

Dneska jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Já a můj Aslan, onen arabský hřebec, kterého jsem si vybrala. Můj jediný sen se mi splnil – on .Jeho černá srst se blýská na slunci jako ta nejzářivější hvězda na nebi. Dlouhý klenutý krk mu dodává krásu a půvab. On se nejraději cárá v řece, máčí si v ní ocas a já na něm sedím. Pak sesednu a polévám ho vodou. Slastí přivírá oči, než ho vyruší moje Bella a oba se začnou honit. Také chodíme na několika kilometrové túry. Jednou jsme šli na borůvky a on tam vyběhl zajíc. Bella se ho lekla a utekla. Hledali jsme ji tam s Aslanem dobré 2 hodiny, ale nepřišla. Se slzami v očích jsem se vrátila domů. Mamka byla překvapená stejně jako já, protože Bella doma vesele ležela na gauči a sledovala televizi.

Od jara také uplynula nějaká doba a já si stále žiju svůj sen...

Příběh Obsahoval všechna slova. Příběh byl hezký, ale mohla jsi ho více rozepsat. Čtvrtinu příběhu plnil popis majitelky stáje. 7/10

Příběh od Wendiseek - Dokonalý sen:

Příběh,  Dokonalý sen

Bylo ráno a já se chystala vylézt z postele.. ,,Ale ne!“ pomyslela jsem si. „Zase škola! A

písemka z matematiky! Achjo..“   Sešla jsem dolů po našich dřevěných točitých schodech a ucítila jsem vůni.. sladkou a nádhernou.. jako.. Palačinky! Seběhla jsem dolů a ono – světe, div se! – opravdu.. na stole stály dva talíře s Francouzskými palačinkami. Rychle jsem usedla ke stolu, vzala vidličku a pustila jsem se do palačinek. Nevšimla jsem si, že se na mě maminka dívá pohledem, který bych nepřála nikomu. „Hmm, ty jsou tak dobré...!“ žvatlala jsem s plnou pusou. „Bů?“ udělala maminka. „Jé promiň mami, dobré ráno, ty palačinky jsou  taaaakhle dobré,“  řekla jsem poté, co jsem polkla obrovské sousto palačinek a rozpažila ruce asi tak na metrovou vzdálenost ve smyslu, že ty palačinky jsou taaaaaakhle dobré. A opravdu, byly výborné!

Po snídani jsem utíkala nahoru. Otevřela jsem skříň a po dlouhém rozmýšlení jsem si

vybrala oblíbené zelené tričko a riflovou vestičkou a rifle. Podívala jsem se na hodiny. „A jejda, vždyť já nestihnu autobus!“ Byl pátek, to by mi tak chybělo, to by zase matikář nadával, že jsem si prodloužila víkend. Písemka totiž byla hned první hodinu. ¨

Při zběsilém běhu na autobus jsem si na něco vzpoměla.. „Panebože, vždyť  já nemám

peněženku!“ Peněženka byla velmi důležitá, protože jsem tam měla kartičku na autobus (síťovku), a hlavně peníze! „To je snad zlý sen!“

Už jsem se chtěla vrátit domů když.. jsem nahmatala jakýsi obdelník.. se zipem..Peněženka!

Výborně, a je po problému.. Autobus přijel téměř na čas, což někdy byla opravdu nevýhoda..

Škola probíhala normálně, těch 6 hodin se opravdu hrozně vleklo, písemka z matiky – Vidím

to dobře, přátelé!

Bylo po škole, a já se s kamarádkami bavila.. Moje nejlepší kamarádka má koně, mě se

vždycky líbily koně, skoro každý den po škole jsem k ní chodila, pomáhat jí čistit a kydat, za to jsem mohla jezdit. „Přijdeš mi dneska pomoct, Ani?“ zeptala se mě kamarádka. „Promiň, ale dneska asi ne.. musím domů..“   „Aha, to je škoda, protože máme nového koně.. no, není úplně náš, našli jsme ho jednou uvázaného na řetězu u jednoho starého baráku.. jako kdyby to byl nějaký pes! A hledáme mu nový domov, tak mě napadlo..“  „Co? Co tě napadlo? Povídej“  ..“No.. že bys možná měla zájem.“ Koukala jsem na ní a říkala jsem si, jaké by to bylo mít vlastního koně.. „Páni,“ vysoukala jsem ze sebe.. „To je opravdu dobrá nabídka.. Co je to za plemeno?“   „Je to Arab, Arabský plnokrevník..“   „Ale je dost pohublý, myslíme si, že ho nikdo nekrmil už od jara..“  „Od jara? Ale vždyť už je léto! To by přece nepřežil.“  „Nemyslím jako vůbec, krmil, ale v menších dávkách, než by měl.. nebo nepravidelně.. u toho domu to vypadalo vážně strašidelně.. Rozmlácená okna a tak..“  „Chudáček.. zeptám se mamky a řeknu ti..“   „Ok.“ odpověděla kamarádka.

„Ne!“  odsekla maminka. „Žádného koně mít nebudeme, kam bychom ho asi dali? Do sklepa?

Nebo místo auta do garáže?  To by mě vážně zajímalo, co mi povíš. Pokud se o něj chceš starat, tak se starej u Sáry. Má koně a chodíš k ní každý den, měl by skvělou péči.“

Páni, ta má ale náladu.. Hrozné.. Takhle ji nikdy nepřemluvím! Otráveně jsem vzdychla a šla pryč. Celý zbytek dne jsem pak brouzdala po internetu, i přesto, že venku bylo krásné letní odpoledne. Hledala jsem užitečné odkazy na nějaké ustájení a tak.. Našla jsem jenom nabídky, na které moje prasátko bohužel nestačilo..

Už bylo osm hodin večer, absolutně jsem nechápala, jak to tak rychle uběhlo, ale byla jsem

hrozně unavená. Řekla jsem si tedy, že se půjdu umýt a pak na kutě. Dala jsem si osvěžující sprchu a ulehla do postele.. a jakmile jsem zabořila hlavu do měkoučkého polštáře, usnula jsem..

Probudila jsem se do nádherné soboty.. Podívala jsem se na hodiny, bylo teprve 7:30. Cítila

jsem takovou... povědomou vůni.. Kde jsem ji.. jenom mohla cítit? Už vím! Takhle přeci voní koně, no jo :) Když jsem si to uvědomila, řekla jsem si, že jdu znova spát.. Pak mi to ale cvaklo.. jak tady můžou vonět koně, když tady v okolí nejmíň 1 km není žádný kůň? Utíkala jsem do obývacího pokoje, odkud je výhled přímo na naši zahradu. A tam za noc vyrostl nádherný přístřešek a pod ním.. no ne, stál kůň! Nádherný grošák – arab! Páni! Kde se tam.. ne!  Na otázky nebyl čas! Utíkala jsem – v pyžamu – dolů k přístřešku a pohladila koně! Byl úžasný, sice trochu pohublý (trochu víc), ale byl nádherný. V tom zpoza přístřešku vyšla Sára, má nejlepší kamarádka. „Sár! Co tady děláš?“   „Přivedla jsem ti nového koně, co bych tady asi dělala!“   „Ani,“ oslovila mě maminka, která se najednou objevila za mnou, „promiň, že jsem byla tak zlá. Vím, že po koni toužíš, tak jsem ti ho koupila.. Ani nebyl moc drahý, sice do něj investujeme plno peněz za veterináře, ale je úžasný,“ řekla a pohladila koně po plecích. Nemohla jsem se dočkat, až si na něm poprvé vyjedu.

Trvalo to dost dlouho, než se kůň zcela zotavil z podvýživy, ale dostal se z toho. Dala jsem mu

půjčenou uzdečku od Sáry, sedlo a mohla jsem si ho vyzkoušet. Sice naše zahrada není bůhvíjaká jízdárna, ale alespoň kolem přístřešku se dalo v kroku jet. Byl ze mě trošičku vedle, snažila jsem se o jemný přístup, aby si zvykl na mou pobídku a tak. Sára osedlala svoji klisničku Héru (podle bohyně Héry) a mohly jsme se jet projet. Kousek za naším domem vede taková malá cestička, a když se jí držíte, dojedete až do lesa, kde jedete po nádherné lesní cestě. Vjely jsme tedy do lesa, to šumění, to byla krása.! Nejdříve jsme jely v kroku, postupně jsme zrychlovaly krok a stačila jemná pobídka a šup! Kůň už klusal. „No vidíš, jak nám to krásně jde, Arábku můj,“ řekla jsem a pohladila ho. Byl úžasný. Jak jsme tak jely lesem, Sára najednou zvolala: „Hele, koukej, borůvky.“  To byla celá ona, pořád myslela na jídlo :) Projely jsme lesem a přijely až k řece. „Páni, tady teče řeka?“ Byla jsem jako v transu. Ani jsem si neuvědomila, že tam tekla řeka.. Nikdy jsem tak daleko nebyla. „Pojď,“ vyzvala mě Sára. „Schladíme se.“  Seskočila z koně, sundala sedlo a dala ho na bezpečné místo, na suchou zem. „Seskoč!“ vybídla mě.  Seskočila jsem, a sundala mi sedlo. „Tak.. Teď se musíme dostat na hřbet koně. A hele! Támhle je pařez, ten poslouží jako stupínek.“ Nasedly jsme na koně a pomalu chodily řekou.. nebyla ani hluboká, ani příliš mělká, tak akorát. „Je to úžasné!“ nemohla jsem si vodu vynachválit. Jakmile jsme se dostatečně schladily, uznaly jsme, že by bylo dobré vrátit se zpět. Nechaly jsme koně trochu oschnout, znova nasedlaly a jely jsme zpět. Vrátila jsem koně do přístřešku, očistila a usušila. Už se stmívalo, tak jsem šla domů, umýt se a spát.

Druhý den ráno jsem vstala, došla do kuchyně. Pozdravila jsem maminku a povídám: „Dneska

půjdu ven za Arábkem. Včera to bylo vážně úžasné mami.“ Maminka na mě zůstala koukat a říká: „Co přesně bylo úžasné?“  „No to, jak jsi mi dovolila toho koně..“ pak jsem uviděla na našem nástěném kalendáři list Sobota, 4.7. „ Jo a mimoto, otoč si kalendář, dneska je neděle.“ Maminka vypadala stále víc překvapená. „Ty jsi něco pila? Vždyť je sobota a žádného koně jsem ti nedovolila! A nekoušej to tady na mě. Jasně jsem ti řekla, že koně mít nebudeš.!“  „Ale! Přístřešek, plavení, můj arábek.. nemůže to být pravda! Vždyť jsem.. ne! Nebyl to sen! Byl tak živý maminko! Měla jsem vlastního koně, dokonce jsem za celou noc zestárla o pár měsíců! Vždyť jsem přece čekala  na to, až se můj arábek uzdraví.“ Do očí se mi hnaly slzy. Za celou noc.. byl to sen! Byl to pouhopouhý sen. Nechápala jsem to, byl tak živý, Prožívala jsem každý den, taková ta běžná rutina, škola, víkend, škola, víkend.. Nechtělo se mi věřit, že by to byl jen sen. Utíkala jsem nahoru do pokoje, zatímco maminka na mě hleděla jako na úplného blázna. Víte.. obyčejně zapomínám na psaní deníčku, ale dnes tomu bylo potřeba.

Milý deníčku,

je to děs. Nemůžu uvěřit tomu, že to byl jen sen.. Vždyť byl tak živý! Není to možné. Tak moc bych si přála mít vlastního koně.. Ale to se mi nikdy nesplní...

S láskou, Ann

Příběh obsahoval všechna slova. Měl hezký děj, opravdu ses rozepsala. Bylo to moc hezké, jen mě trochu zklamal konec, asi mi mělo dojít, že ty byl sen hned podle toho názvu. 10/10

Báseň od hw-fany@seznam.cz (nevím jméno na howrse) - Arabský kůň:

V řece se brodí nádherný kůň,
s očima hlubokýma jak tůň.

Jeho nádherný štičí profil,
vysoko nesený ocas,
krásu mu přidá,
svůj elegantní klus si pečlivě hlídá.

V zimě, v létě, na podzim i na jaře,
tváří se velmi bujaře,
když někdo řekne,
že má o geniálním koni sen,
on přicválá k němu na louce jen.

Aby člověk viděl, tu genialitu v očích,
co arabská jest,
pýchá se v ní zračí,
světla miliony velkoměst.

Když náhodou kopyta modrá od borůvek jsou,
vždy se s nimi chlubí,
ať jsou jaká jsou,
jsou jeho ozdobou.

A to je ten kůň,
co oči má hluboké jak tůň.


Báseň obsahovala všechna slova. Některé věci se rýmovaly, některé zase ne. Byla hezká. 7/10.

Příběh od Elisabeth X. - Johanna a bohyně noci Lilith:

Všude byl nesnesitelný klid. Ani ptáček nezazpíval, neozýval se ani bzukot včel. Obloha potemněla. V dálce se zableskl první blesk. Dvanáctiletá Johanna seděla u okna a se strachem pozorovala rozbouřenou řeku, která tekla hned za jejich domem. Kdyby hodně pršelo a řeka by se rozvodnila, první, koho by záplava postihla, by byl jejich dům.

Johannina sestra-dvojče Louie začala plakat. Vždycky se bála bouřky. Matka tvrdila, že rozdílnější sestry by nikdo nenašel. Louie měla totiž světlounké dlouhé vlasy a modré oči, zatím co Johanna měla vlasy černé jako noc, dlouhé ani ne po ramena a černé oči, které jakoby jiskřily. Louie se bála tmy, noci a bouřky, ale Johanna ji milovala. Pokaždé se v noci projížděla na svém koni Terrym. Byl to arabský plnokrevník, celý černý. Dnes ale Johanna nemohla. Matka jí to totiž zakázala – bála se, že by do Johanny uhodil blesk. Ale Johanna věděla, že je to nemožné.

Jako malou jí totiž otec vzal do lesa. Brzy se spustil liják a bouřka. Otec vzal tehdy asi dvouletou Johannu do náruče a spěchal s ní po cestě, která se vinula po lese. Najednou otec zastavil! Před ním se začala tvořit z mlhy postava. Byla to Lilith- bohyně bouře a větru. Vzala otci z ruky plačící holčičku a jemně přes ni přejela svým černým pláštěm, a poté řekla otci: „Dala jsem tvé dceři veliký dar. Již nikdy do ní neuhodí blesk. Bude milovat bouři, noc a vítr. Také jí daruji koně Terryho. Bude stejný jako ona – divoký a nezkrotný. Bude růst s ní. Bude ji chránit!“ pak udělala ve vzduchu nějaký tajemný znak a před překvapeným otcem se zjevil Terry. Na krku měl přívěsek ve tvaru černého měsíce. „Ten přívěsek dej dceři, až jí bude pět let. Jeho moc je nepředstavitelně velká – a ani ty jí nesmíš znát! Až bude tvé dceři třináct let, přijdu za ní sama, a řeknu jí tajemství toho přívěsku!“ řekla Lilith a zmizela…

Otec byl z toho tak popletený, že si myslel, že to byl jen sen. Ale Terry a přívěsek mu jasně napovídaly, že to byla skutečnost. Sice podivná, ale opravdová.

Jak bohyně předvídala, tak se i stalo. Johanna milovala bouři, noc a vítr. Byla nezkrotná a divoká a nadevše zbožňovala svého koně Terryho. Když s ním v noci cválala po zemi, na krku se jí přitom houpal přívěsek, nic ji nemohlo zastavit. Johanna dokonce zjistila, že v noci vidí stejně dobře, jako ve dne – ba dokonce ještě lépe! Matka nad ní kroutila hlavou, zvlášť když ji v noci probudilo Johannino povykování: „To je krása!“ volala.

....................

Té noci, co Johanna seděla u okna a pozorovala bouřící řeku, jí cosi táhlo ven. Ale nemohla. Matka totiž pekla v kuchyni dort s borůvkami – Johanna a Louie měly totiž zítra třinácté narozeniny. Tedy přesněji: Johanna se narodila přesně v 0:00 a Louie až o patnáct minut později (tedy v 0:15). Johanna nevěděla, jak se dostat ven. Nakonec si pomyslela, že se ven vyplíží, až půjdou rodiče a Louie spát. A taky to udělala!

S tlukoucím srdcem se v noci vyplížila z domu. Běžela ke stájím, kde okamžitě naskočila na Terryho (stáje patřily jejich rodině a byly na louce hned za domem). Jezdila jen tak – bez sedla, helmy a uzdy. Terry se okamžitě rozběhl směrem do lesa. Tam jezdila Johanna noc co noc. Ať bylo jaro, léto, podzim či zima, ať pršelo, byla bouřka, nebo svítil měsíc…

Dnes to ale bylo jiné! Když zajela za první strom, začala se před ní zvedat mlha a z mlhy vystoupila Lilith. „Vítej! Jsem bohyně noci, větru a bouře -  Lilith. Kdysi jsem ti tuto vlastnost dala taky – spolu s Terrym a přívěskem. Máš ho tady?“ zeptala se. Johanna němě přikývla a vytáhla přívěsek zpod trička. Lilith uznale pokývala hlavou.

„Jestlipak víš, co má za moc?!“ otázala se Lilith. Johanna se na Lilith dívala s obrovským obdivem v očích. Lilith měla na sobě šaty ještě černější než noc. Černočerné vlasy jí padaly až na zem. Na krku měla stejný přívěsek jako Johanna a v uších se jí houpaly stříbrné náušnice. „Ne, nevím, co má za moc!“ pokrčila rameny Johanna. „Black Moon neboli Černý měsíc vyjadřuje víru v moc noci a bouře. Kdo tento přívěsek nosí, stane se nezranitelným a zemře až v hodně vysokém věku. Tedy pokud je to člověk. Bozi, kteří nosí tento přívěsek jsou nesmrtelní. Byla jsi už někdy od té doby, co jsi ho dostala nemocná?“

„Ne. Nebyla!“ odpověděla Johanna. „No, takže jistě vidíš, jakou má Černý Měsíc moc,“ ukončila tuto debatu Lilith. „Víš, proč jsem ti ten přívěsek, Terryho a všechny ty schopnosti dala?“ usmála se Lilith. „Ne. Nechápu to!“ zněla opět odpověď od Johanny.

„Víš, Johanno, jsi napůl moje dcera! Původně tvá matka čekala jen jedno dítě – Louie, jenže pak ses záhadně objevila ty. Teda, záhadně pro doktory. Ne pro mě!“ zasmála se Lilith.

„Tak proto jsem tak odlišná od své sestry!“ pochopila Johanna.

„Ano,“ kývla Lilith.

„Ale, proč jsi mě vlastně stvořila?“ zněla Johannina otázka, která jí už dlouho běhala v hlavě.

„Víš, Johanno… Svět potřebuje novou bohyni noci. Já už ji dělat nemohu!“ zesmutnila Lilith.

„A proč jí nemůžeš být ty?“ divila se Johanna.

„No… Všechno to začalo asi půl roku před tím, než ses narodila. Strašně jsem se rozhádala s bohyní podsvětí -Persefonou a ta mě za trest chtěla zničit. Pak zasáhl nejvyšší bůh Zeus. Řekl, že musím zmizet. Předtím jsem totiž několikrát podvedla všechny bohy. Přikázal mi proměnit se v člověka, ale za sebe budu moci zanechat náhradu – tebe Johanno,“ ukončila přesmutný příběh Lilith.

„Lilith, ale já přece nemůžu být bohyní!“ vykřikla Johanna.

„Můžeš, Johanno! Je to tvůj osud!“

„Ale… Ale co mí rodiče?“

„Neboj se. Jakmile se staneš bohyní ty, já se proměním v tebe. Ale ty budeš mít stále svoji bývalou podobu, jen já si vezmu tu tvoji. Budeme jakoby dvojnice,“ snažila se Johannu uklidnit Lilith.

Johanna zesmutněla, ale pak si řekla, že je to vlastně asi její osud. Teď jí záleželo na jediném! „A co Terry?“

„Neboj se! Ten půjde s tebou!“ řekla Lilith a pohladila Terryho po boku.

„No tak já teda půjdu! Stanu se bohyní noci!“ vzkřikla Johanna. Lilith se usmála. Pak čtyřikrát zamávala nad Johannou rukama a v tu chvíli se Johanně zatočil svět. Když se vzpamatovala, zjistila, že je oblečená stejně jako předtím Lilith. Lilith tam stála, a vypadala přesně jako Johanna.

„Tak ahoj!“ zamávala jí Lilith a odešla z lesa domů. Johanna tam zůstala v lese stát. Najednou Terry řekl (ano, opravdu řekl – Johanna odteď totiž rozuměla řeči zvířat): „Johanno, nasedni mi na záda a letíme!“ a opravdu! Když si na něj Johanna sedla, Terry se vznesl a už letěl do země bohů! Tam se Johanna seznámila s ostatními bohy. Zeus jí vážně podal ruku a usmál se. „Vítej mezi námi, Johanno! Nechť ať je s tebe skvělá bohyně noci!“ A opravdu byla…

KONEC

Příběh obsahoval všechna slova. Příběh byl moc hezký, měl pěkný děj. Patří mezi přiběhy, které bych chtěla přečíst až do konce. 10/10

Dole nájdete anketu, kde môžete podporiť svojho favorita!

Anketa

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU