Spirit

..
Bylo dlouho v hloubě času to,co se mi stalo.Neměla jsem matku. Moc jsem si přála koně,ovšem jako malá jsem ho nikdy nemohla mít. Až do svých deseti let jsem po koni toužila,než mne otec přihlásil do Jezdeckého Klubu. Přišla jsem do klubu s otcem,a hned jsme slyšely přísné hlasy. ,,Neutíkej!" Uslyšela jsem silný hlas,a vstoupila do dveří stáje. Uviděla jsem tam pár boxů a staršího chlapa,který osedlával nádherného černého hřebce. ,,Dobrý den" Řekla jsem zkráceně a upřela pohled na černého hřebce. ,,Nejste vy Heartesovi?" Zeptal se hrubým hlasem chlap a švihl černého hřebce do jeho lesklé černé hrudě. ,,Ale!" Řekla jsem zvýšeným hlasem.
,,Co?" Zvýšil hlas chlap a zamračil se. Zdálo se mi,jako kdyby i mne chtěl dát facku.Pohladila jsem si černého hřebce,a chlap mne okřikl : ,,Co to děláš? Jsi pitomá?" Řekl chlap a plácl mne přes ruku. ,,Co jsem udělala špatně? Jezdkyně si musí s koňmi navázat vztahy,ne?" Řekla jsem ukňouraně. ,,Já už.. Musím do práce" Řekl otec a než jsem se otočila už ve stáji nebyl. ,,Takže" ..Řekl chlap a obhlížel mne. ,,Mmm.. Kolik ti je,jak se jmenuješ?" Řekl chraptivým hlasem a pobral dech. ,,Amanda Heartesová,a je mi 10 let".Řekla jsem nejistě. ,,Kdy jsi už budu moc zajezdit?" Řekla jsem znuděným hlasem a vyjádřila že jsem naštvaná. ,,No,jakýho hřebce chceš?" Řekl a chytl mne za ruku. ,,Ne.." Řekla jsem a cukla rukou. ,,Já chci tohoto,toho černého hřebce". Ukázala jsem na něj a upřeně jsem z něj nemohla spustit oči. ,,Ne,ten je divokej" Řekl chlap a silou mne zatáhl. ,,Já chci toho hřebce!" Zakřičela jsem silněji,a odmotávala chlapovu ruku. ,,Jak myslíš. Ale,jen tak.. Za své zdraví si ručíš ty". Řekl a zmrazil mne ošklivým pohledem. ,,Jmenuje se Spirit"..,,Nasedni si na něj,tady máš helmu". Řekl uraženě chlap a zabouchl za mnou stáj. ,,A kam mám jet? Je tu hodně dráh!" Zakřičela jsem,ale chlap mne ignoroval. ,,Jeď,Spirite!" Zakřičela a vydaly jsme se do lesnaté cesty. ,,Honem,Spirite,honem!" Křičela jsem a viděla jsem vláčné nohy Spirita jak vlají s větrem.Zastavily jsme se u malé studny,aby se Spirit napil. Než jsme dojely dále,Spirit se divoce obrátil a jel do neznáma. Až po chvíli jsem poznala,že chce zpět,domů. ,,Už je načase". Řekla jsem a rozjely jsme se až ke stáji. Slezla jsem ze Spirita,a pohladila ho po zpocené hřívě. ,,No konečně,kde jsi byla?!" Okřikl mne chlap a vzal Spirita. ,,Počkej na otce,a jeď domů." Řekl chlap,a nechal mne čekat. Chvilku jsem čekala,ale poté přijel otec. Zajely jsme do zatáčky,a já si hned stěžovala. ,,To bylo strašné.. Ten chlap.. A chudák kůň,Spirit,ten černoušek.." Řekla jsem až mi ukápla slza. ,,No tak,nemůžu nic dělat,a s tím protivou ani koněm také ne."
Řekl otec a zahnal mne do domu. Už jsem jen lehla,a vzpomínala na dnešní den. Takto běžely minuty,hodiny,dny,měsíce,roky, než jsem oslavila osmnácté narozeniny.,,Vše nejlepší,vše nejlepší!" Zakřičel starý otec. Věděla jsem,že musím navštívit Spirita,měla jsem pořád takové nutkání,že bez něj nemůžu žít. ,,Zajdu za Spiritem".Mrkla jsem na otce,a vzala kolo. ,,Buď o..opat..trná děvenko". Řekl otec a setřel si slzu u oka. ,,Co je,otče?" ,,Nic,nic" Řekl a falešně se usmál. Za chvíli jsem byla ve stáji,osm let to samé,a najednou z domku vedle stáje vylezla nějaká paní. ,,Co tu chceš,děvče?" Zvýšila hlas paní. ,,Prosím vás,nevíte,kde je Spirit,a ten pán,co zde učil?" Podivila jsem se.
,,Já.." Vyhrkla paní a začala brečet.. ,,Jsem jeho manželka a jsem v..dova" Uslyšela jsem ošklivý pláč. Utěšila jsem paní,a řekla jsem : ,,Můžu se jít alespoň podívat na Spirita?". ,,Ano,běž" Řekla paní,a vyšla ven z dveří. ,,Půjdu také" Řekla a rozbrečela se ještě více. ,,Ale no tak". Řekla jsem,a utřela paní slzu,a pohladila smutného Spirita. *Jak může asi být Spirit tak smutný když měl zlého pána?* Pomyslela jsem si. ,,No,víte.." Začala jsem na smutnou paní mluvit. ,,Ráda by jsem od vás Spirita odkoupila" . ,,Děvče,já ho nechci,je o hladu,na krmení nemám,vezmi si ho samostatně a zdarma". Řekla,a pohladila ho. ,,V-vážně?" ,,Vážně" Řekla paní,a vzala si kapesník. Vzala jsem Spirita,a přijela domů. ,,Otče!" Zařičela jsem. ,,Paní mi dala Spirita!" Otec vyvalil oči,a koukl.. ,,Vážně,děvenko?" ,,Kůň vyžaduje velkou péči,vážně" Řekl otec a smutně se na mne podíval. ,,To já dokážu". Řekla jsem a umlkla. Pár dnů jsem Spiritovi stavěla stáj,než byla hotová. Viděla jsem však starého otce,jak cválá na koni k silnici. No nic,nebylo to nic zlého. Najednou,jsem však slyšela silný náraz. Běžela jsem k silnici,a viděla.. Mého otce a Spirita. Už jen duše. Auto pryč. Zavolala jsem záchrannou službu,také jsem zavolala veterináře,a ani jednomu z cestujících se nepodařilo zachránit život. I já,jednou zemřu,i vy,nejsme nesmrtelní. A ani si to nepřejme.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1 2   »

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU