4)  Malina  [03. 08. 2015 | 10:05]

Jeej lidičky já vám tak závidím Já nakonec pracuju 7 dní v týdnu a už jedu pátý týden vkuse a můžu už fakt říct, že jsem utahaná ... Vůbec nemůžu nabrat energii a popravde kamarádi už jen čekají, kdy pošlu foto z nemocnice, že jsem to dotáhla až na úplné vyčerrpání organismu. (tu radost jim neudělám) ale aby to nevyznelo zase ze si jen stezujou tak misto telefonu jsem si v půlce prázdnin koupila malou klisničku, která mi teď dělá radost (v mezích) :3 tak aspon neco pozitivního na tech prázdninách přeci jen je

3)  Laura  [02. 08. 2015 | 21:38]

Jela jsem na mojí vysněnou KRÉTU (na týden).3 dny tam byli fakt obrovský vlny ale bohužel se nemohlo do moře.Chodili jsme do bazénu.Když jsme přijeli domů tak jsme šli k tátovi a já jsem se přivítala s Fotoshopem.První jsme plánovali jít do Slovinska za babičkou na měsíc ale potom se rozhodlo na necelí 3 týdny.Když jsme přijeli tak jsme první a druhý den odpočívali, potom jsme šli na procházku(15Km).Pak jsme odpočívali a takhle se to opakovalo až do pondělí.V pondělí jsme šli do bazény(zase můj sen).včéra(sobotu) jsme je-li autem do výšky 1 500 m n.m.Od tamtuď jsme šli do výšky 1 900 m n.m.Km jsme šli 10(10km).Nahoře šlo cítit jak je tam míň kyslíku.A co zejtra?(V pondělí).Jdeme zase do bazénu.Potom jdu na soustředění a potomje ŠKOLA

2)  Sillia  [26. 07. 2015 | 20:55]

Tak tohle bude vypadat asi hodně blbě (díky Ti, Malino ), taky mam prvák za sebou, ale moje letošní prázdniny nejsou nijak nabité. Týden jsme byli na chatě - velký barák na vesnici propůjčený od známého, kousek je tam lom, takže skvělé skákání z 10m, na rampu postavenou kvůli akci jsem si netroufla a to ani na 12m. Co dodat, jsem zbabělec a skákat z rampy mi přijde o dost hrůzostrašnější než z pevné skály a hlavně ty 2m jsou vážně znát, škoda, že až pojedeme znova, tak už tam nebude. Co se týče brigády, tady bych se asi měla hodně stydět, tak zatím nemám, požádala jsem známou o brigádu v Albertu, ale až někdy v půlce července, protože je mi nepříjemné, že někam jdu sama, bez vrstevníka, a nejsem schopná dělat věci jinak než na poslední chvíli a často tak pozdě, že už to ani nemá cenu. Zatím nevím, které z těchto dvou bylo to požádání o brigádu. Na koně teď moc nejezdím, ten čas mi utíká tak rychle, že ani nestíhám vnímat, že bych si měla napsat a pak je víkend a je pozdě, navíc trénink na jízdárně kam to praží celý den je téměř peklo, takže jestli to tentokrát stihnu a bude mě mít kdo odvézt (jezdím asi km od místa, kde bydlím), tak se s trenérkou budu muset domluvit na vyjížďku. Jinak vstávam za pět dvanáct a to jenom, aby se neřeklo... Občas mě a bráchu rodiče někam vytáhnou, ale jinak sedim u seriálů, na fóru a seriálu, sem tam si něco přečtu (na počítači) většinou o seriálech, občas zaskočím na Howrse a posloucham písničky a můj brácha hraje buď WoT (World of Tanks) nebo CS (Counter Strike) a večer občas koukáme na TV, když zrovna něco dávají a že normálně ne.
Já vim, že takhle vypadám jako rozmazlený lenoch, ale já mam prostě školního stereotypu až po krk a nijak mi nevadí, že ho o prázdninách nevyměnim za pracovní, i když to, co dělám, je taky stereotyp, tak je alespoň takový, který mě baví a alespoň nemusim vnímat tuhle stereotypní realitu. Protože když to tak vezmete, tak už od mala jsme vedeni k tomu, abychom se učili, abychom měli práci, děti a pak umřeli. Navíc pořádně sami sebe vnímáme až od tří let a od nich se učíme o tom, jak zapadnout mezi lidi a už tam, jak začít tenhle nudný kolotoč, protože už tam si hrajeme na rodinu a sníme o tom, jaké povolání budeme mít a učíme se, jak zapadnout do kolotoče: ráno vstát, někam jít, být tam určitou dobu a pak jít domů za rodinou večer jít spát a v určitou hodinu zase vstávat. Ve škole pak to "někde být" znamená něco, co nás nebaví a jedinou jiskrou tak, jsou lidé, se kterými se vídáme a že volna je jenom zlomek toho, kdy se musí pracovat a postupem času se odhalují naše já a dál se utváří a ti, kdo zapadnou a mají kolem sebe hodně lidí, tak ti jsou šťastní. Ti, kdo ne pak můžou mít menší skupinky o dvou třech lidech a nebo je to celé rozškatulkované do několika skupin a stejně se vždycky najde někdo, kdo nezapadá nikam. Tak jako tak ale každý musí stále dodržovat tu samou stále dokola a dokola a dokola... A když už si ve škole najdeme sami sebe a své zájmy, tak pokud je to zájem dražší, tak s nástupem na těžší školu se často ještě zúží čas na ně a s nástupem do práce také a podle toho, jakou máte práci si buď koníčka dovolit můžete. A ono často ne a jestli jo, tak pravděpodobně zmizí tak jako tak s dítětem... a zase dokolečka dokola. Hurá za to, že jenom ničíme planetu, bez nás by jí bylo líp. Kdyby se alespoň dalo říct, že jí udržujeme v chodu a živou, ale je to spíš naopak, ona udržuje v chodu a živí nás. Nevím jak pro vás, ale já bych to shrnula do jednoho citátu: "Život je jenom způsob, jakým příroda uchovává maso čerstvý." Stejně tak bychom mohli žít v časové smyčce a vyšlo by to nastejno.
Promiňte, že jsem se tak vzdálila od původního tématu, ale ono to spolu úzce souvisí a když už jsem se rozepsala, tak jsem to pak nechtěla mazat.

1)  SmileEveryDay  [28. 06. 2015 | 16:15]

Hola!

Noo, já pojedu na tábory, určitě k babičce, na různé výlety, na dovolenou a na konci prázdnin mám soustředění =3 Chystám se do primy na osmiletém gymnáziu a upřímně už jsem se těšila až z té naší základky vypadnu Po spolužácích mi bude smutno, ale ti učitelé