Jenom on

Jenom on...

Poklidná stáj stojící blízko malé vesnice, která je ale neblaze proslulá kráděžemi...a to všeho druhu.Od bezcených věciček až po zvířata nebo mimina. Vesnice se jmenovala...ale to je jedno, stejně ji neznáte. V tu dobu jsem ještě netušila, že ty krádeže se dostanou i za bránu jezdeckého klubu.

,,Ariellin?"Zakřičela přes celou stáj Mandy, která právě čistila kopyta svému valachovi, elegantnímu drezurákovi, Dreamovi.

,,Sakra, Amando, neříkej mi mým pravým jménem, já jsem Ari."Zavrčela jsem a opřela jsem se o box. Valach sebou trhl.

,,Ari?"

,,Ano?"Ušklíbla jsem se.

,,Jedeš zítra na ty hobbíky, víš, ty parkurový?"Optala se a ledabyle odhodila kopyťák. Sebrala jsem ho a zamáchala jsem jím Mandy před očima. Mávla rukou a já jsem kopytní háček vložila do čistící sady.

,,To víš, že jo."Přikývla jsem. ,,Garry už se neskutečně těší, až mě zase vyhodí ze sedla."Nakopla jsem kamínek, který mi ležel u nohou a zíral na mě. ,,Pako jedno...ale snad to nějak zvládneme."

,,To víš, je to hřebec, s tím jsi měla počítat, když jsi byla zasádně proti tomu, aby ho  chudáčka vykastrovali."

,,Ne asi, já si celou tu dobu myslela, že je to chovná klisna, Mandy, nemusíš mě poučovat."Zavrčela jsem. Měla jsem kamarádky po krk. Pořád měla na vrch ona, ona byla dcera výborného drezurního jezdce, takže ona byla vždycky ta nejlepší. Ale co, já jsem nepotřebovala slávu kvůli někomu, já chtěla slávu díky mě a Garrykovi.

,,Ale no tak, Ari, nemusíš se hned tak čertit,"zašklebila se, jakoby nic a zacvakla za koněm box. Dream kopl do dveří, ale jakmile se na něj jeho majitelka otočila, tvářil se jako neviňátko.

Přetočila jsem oči vsloup a zavrtěla hlavou. ,,Kdy ty dostaneš rozum? No nic, já jdu pro Géru na pastvu a ještě si dneska něco skočíme. Drž nám palce..."nepochybovala jsem, že to na jízdárně zvládneme, ale co na závodech...jo, to bude horší.

,,Garry, ty koni jeden, pojď ke mě, kámo."Přivolávala jsem hnědého hřebce. Byl krásný, byl parkurová jednička. Byla jsem šťastná, že se dostal pod sedlo mě, i když to s ním občas bylo těžké. Hřebec ke mě přiběhl, po boku s dvěma Arabkami. ,,Co ty? Víš, že dvě ženy nejsou legální, co?"Garry zafrkal a pokýval hlavou. Přicvakla jsem mu vodítko a následně jsem zavřela ohradu, protože dvojce klisen by za Garrym šla i do pekla. ,,Ty jsi ale hroznej."Zasmála jsem se.

V boxu jsem ho vyhřebelcovala, nasedlala a dala uzdečku. Jezdím zásadně na stihlu, ale dneska jsem naši uzdečku nemohla najít.

,,Ariellin!"Otřásla jsem se. ,,Ariellin,  chtěl jsem se ti omluvit, včera jsem někam dal Garryho uzdečku a teď ji nemůžu najít, tak jsem ti sehnal novou,"řekl s poklidem mladý  parkurový jezdec a podal mi uzdečku, s pákovým udidlem.

,,Ale on nejezdí na páce."Zaprotestovala jsem. ,,Není na to zvyklej."Opatrně jsem vzala uzdečku do ruky. ,,Ale zkusit to můžu, až budeme jezdit na uzdě, bude to ještě horší."Garry bez problémů udidlo přijal. Usmála jsem se. Nasedla jsem na něho a v klusu jsme dojeli na otevřenou jízdárnu, kde pro nás byli přichystány skokové překážky. V ruce jsem třímala bičík. Garryho podkovy klapaly po betonu. Pak ale klapot podkov ustál a místo toho se kopyta zabořovala do bahnité hlíny. Garrymu to nebylo příjemné, i když se říká, že okovaní koně můžou jezdit po jakémkoliv terénu. Na jízdárně už to bylo lepší, byla to totiž písková jízdárna. Okrokovala a oklusala jsem hřebce, který naprosto geniálně šlapal.

Pak jsme nacválali a několikrát přeskočili překážku, ať už oxer, nebo kolmák. Byla jsem na svého hnědého hřebce náležitě pyšná.

,,Výborně, jsi geniální,"pochválila jsem ho. Trénink trval asi půl hodiny a pak jsem ho odsedlala, odudzila (poznala jsem, že s pákou není problém) a dovedla na pastvinu, kde se opět ukázaly zástupy jeho obdivovatelek. Garry je chladně odmítal, na hřebce byl ve stádě suprový, vůbec nehřebčil, takže mohl být v klidu s klisnami. Hrdě odklusal k lesu. ,,Zítra...zítra je náš velký den, Garry."Zašeptala jsem do korun stromů. Nikdo se mi neozval.

________________________________________________________________________________

Zazvonil budík. Nervózně jsem ho zamáčkla, ale ani pět minut jsem si neodpočinula, protože začal ječet mobil. Zvedla jsem ho.

,,Ariellin, sakra, okamžitě přijeď do stáje, okamžitě, dělej, nebudu ti říkat, co se stalo, prosím tě, jenom rychle."Zaječel majitel stáje a já jsem neváhala ani minutu, převlékla se a zanedlouho jsem už flákla kolem u boxu.

,,Co se stalo?"Vydechla jsem.

,,Něco hroznýho...koně jsou fuč, všichni, co měli jet na hobbíky, ať už dneska nebo za týden. Takže Dream, Garry, Lilly, Melinda, Shandy, Milk a Orion."

Krve by se ve mě nedořezal. Rozbrečela jsem se a svalila jsem se na zem. Majitel stáje, ač jinak velmi velmi chladný muž, mě objal kolem ramen. Podívala jsem se mu do očí, které se nápadně leskly. ,,Ale proč...a kdo?"

,,Já n-n-nevím."Zakoktal se. ,,A-aasi nějakej ž-žárlivec."Opřel se o box a schoval si obličej do dlaní. ,,Bože...:"

,,Zavoláme policii."Navrhla jsem...udělala jsem tak. Nevím jestli mi ruka nebo hlava či co zákonu rozumněla, protože jsem byla celá rozklepaná, ale doufala jsem v to.

________PO DVOU ROKÁCH_____________

,,Nic, Ari, vzdej to."Promluvil ke mě vlídně majitel stáje. ,,Už je nikdy nenajdeme."Začala jsem se s tím smiřiovat...

Sbohem Garry, sbohem mé sny, sbohem můj živote, sbohem všechno, co jsem měla ráda...navždy sbohem. Garry, teď už možná běháš na jiné louce, možná už si na mě ani nevzpomeneš, ale možná ano...to je ještě dobrá verze. Na tu horší....ne, nechci pomyslet. Ale pamatuj, miluju tě a navždy budu. Možná se s tebou ještě někdy setkám, za mnoho a mnoho let...tam nahoře.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU