Fast Runner

Poviedka od Ben Víno :)

Navzdory vrčení řidiče jsem vystrčila hlavu z okýnka to je přesně můj styl. Sice jsem bohatá, ale nikdy jsem se necítila jako dcera bankéře. Kdo mě lépe poznal (těch lidí bylo málo) věděl, že spíš by ke mě sedla obyčejná praštěná holka z vesnice. Na rozkaz a přání taťky jsem nosila značkové oblečení a ukazovala se s ním na nejrůznějších oslavách, po příjezdu domů jsem však hodila šaty a boty na podpatku do kouta, natáhla na sebe své rajtky, jednobarevné tričko plus tenisky a vyběhla sem ven. Dneska jsem neutekla Tobymu, našemi řidiči a musela jsem jet limuzínou. Je to vlastně trochu legrační. Já s rozcuchanými vlasy, v ruce helmu a perka a řidič v tmavých brýlých, smokingu a černém klobouku. Měla jsem ho ráda, ale moc nadšený z mého přestrojená nebyl. Koneckonců musím reprezentovat svoji rodinu a jsem skoro pořád pro ostudu. "Ehm slečno? nechci vám do toho mluvit, ale budou vás bolet oči o lidech ani nemluvě." Dobrá, teď si vyhrál máš pravdu. Pomyslela jsem si v duchu a zalezla zpátky do auta. Á konečně se Ela probrala a napsala mi. Otevřela jsem SMS zprávu :

Odesílatel: Ela

Ahojky princezno! :D

No Emo! Kde se loudáš? Už je tu i Ben :-) už se po tobě ptal a o Franie ani nemluvě...mám ti jí vyhřebelcovat? můžeme se jet projet. I vodící koně potřebují pohyb. :)))

Ela :)

Rychle jsem naťukala do svého otlučeného mobilu odpověď a zabořila se do sedadla. vyhřebelcovat mi Franie! by se jí chtělo. Tuhle chvilku jsem měla z celého dne nejradši. Položit se na teplný koňský krk a sledovat svaly, které pod jeho kůží jen hrály. Tak moc jsem milovala plnokrevníky! Ta síla a jemnost se mísili s nevýdanou odvahou a vytrvalostí. K tomu ta touha zvítězit! Velicí a mohutní a přitom křehcí a náchylní. Nejlepší pocit na světě sedět na tak silném zvířeti. Nikdy jsem vlastního koně neměla, protože jsem nechtěla. Nikdo ze stáje svého koně neměl a já nechtěla vyčuhovat. Stačilo mi si každý den osedlat Franie, postarší klisnu, která dřív jezdila dostihy a byla dost úspěšná. Teď mi ale radost z jejích vyjížděk a trysku na tréninkovém oválu překazila nevídaná událost. Vlastně mi ji překazila ještě větší radost. Moje milovaná kobylka byla březí, nejspíš naposled v jejím životě. Otcem byl Diamant uhlově černý šampion s pěkně tvarovanou hlavou a úžasnou stavbou těla. Byl inteligentní, ale trochu tvrdohlavý což se při dostihu vždy hodilo. Tak umanutý kůň nikdy nemůže prohrát. Vždycky jsem ho ráda pozorovala, jak se prohání po velkých výbezích za stájemi. Nedávno mi Clara (majitelka celé stáje a vynikající žokejka) řekla, že až se nebude moct na Franie jezdit svěří mi ho do péče, protože i ona bude mít za čas dítě. Z knížek jsem věděla, že hříběti trvá kolem půl roku, než se odstaví od matky a já si hodlala tenhle čas strávený na hřbetě tohohle neuvěřitelného koně.  Ze snění mě vytrhl zvuk pneumatik brzdícíh na štěrku...

Většinu svého života jsem strávila v sedle, zbytek byl jen ztráta času.

Anonym

"Viděla jsi toho chlapa, co dneska přijel za Clarou?" Elinina slova mě vytrhla z tranzu a chvilku trvalo než jsem se zorientvala. zamrkala jsem a znovu se na svou kamarádku nechápavě podívala. Ta se jen zasmála a otázku zopakovala, ale já dnes nikoho přijíždět neviděla. zavrtěla jsem hlavou " Ne kdo to byl? známe ho? jak vůbec vypadal? a proč šel za Clarou?" Ben, Elinin starší brácha se z hřbetu Flamenga rozsemál na celé kolo. Výbuch po něm Ela opakovala a já nechápala co jim je. Zamračeně jsem si odhrnula vlasy z tváří. "Já ti řeknu, že přijel nějakej chlap a tebe zajímá, jak vypadal." hýkala Ela smíchy, jakoby ona nebyla stejná. Vlastně byla ještě horší, protože se otáčela za každým pěkným klukem na ulici. Párkrát se jí to i vymstilo naposledy, když zakopla a hydrant a skácela se k nohám pohlednému hasiči. Všichni jsme se tomu zasmáli a moje kamarádka se kupodivu ani nezačervenala. To jsem nikdy nepochopila. Na mě se Ben vždycky jen ledabyle usmál a já vypadala jako zralé rajče. Ela tvrdila, že je to roztomilé, ale mě to přišlo jako pořádný trapas. Dobře, teď jsem to přiznala. Ten kluk, kterého znám od první třídy a byl můj dobrý kamarád se mi líbil. Moc. Několikrát jsem se mu to pokoušela říct, ale nikdy se mi to nepovedlo. Stejně by se mi jen vysmál. Byl o tři roky starší a vypadal prostě senzačně, zatímco já byla malá holka s jemnými hnědými vlasy, které jí pořád padaly do obličeje a čokoládově hnědýma očima. To jediné jsem měla na sobě sama ráda. Jinak si přišla obyčejná i když jí to rodiče i kamarádky vymlouvali. Kamarádky, vlastně opravdovou kamarádku jsem  měla jednu a to Elu, zbytek tvořily dívky, které chtěly získat alespoň něco z jejích peněz a známostí se slavnými lidmi. Franie pode mnou ledabyle poskočila a já se konečně začala soustředit. " A kdo to teda byl?" znovu jsem zopakovala otázku jako pětiletému dítěti. " Právě že nevím, jinak bych se tě neptala ne? toho chlapa jsem někde viděla, nebo sem o něm četla. Doma se s Benem podíváme, ale nebyl mi sympatický. Mě hrozně vyděsily jeho oči. Byly šedé a tvrdé jako ocel, prostě vypadal jako kriminálník." polil mě studený pot. Že by měla Clara potíže? zrovna se jí zase zařalo dařit po zranění její oblíbené klisny Krásky, kdy neměla žádného koně na dostihy, protože Diamant a jeho kamarád Diego měli letos všechny dostihy odběhané, ne že by jich bylo moc. V každém ale vyhráli. Podle toho, co jsem slyšela měla Kráska nehodu a to střetnutí s jiným koněm na dráze na poslední překážce před cílovou rovinkou. Prý se něco podobného už jednou stalo a Claru to dost vyděsilo. To samé jsem zopakovala svým kamarádům a navrhla, že už bychom mohli jet domů a já zkusím Claru najít a zeptat se ji. Oba souhlasili, ale pod podmínkou, že si zazávodíme. nebyla jsem proti. Ela nečekaně povolila svému koni Heraklovi, plavému valáškovi, otěže a podíbla ho do cvalu. Ben ji hned následoval a než jsem se nadála utekli mi. To ale neznají mne a Franie dobře. Kobylka má strhující finiš a dokáže za pár sekund neskutečně zrychlit. Než mi oba zmizeli za zatáčkou už jsme je dotáhli a klisna teprve teď nasadila plné tempo. Měla takovou radost, že se může pořídně proběhnout. Přimknula jsem se k jejímu tělu a stoupla si do třmenů. "Tenhle okamžik je jen náš holka!" řekla jsem jí hlasitě do ucha a nechala se unášet s větrem o závod...

Pokud kůň říká ne, položil jsi špatnou otázku.

Pat Pareli

Se smíchem jsme zamířili do společenské místnosti, kde jsme si společně dali horkou čokoládu a připravili si plán na další den. Vzpoměla jsem si na úkol z Biologie se kterým jsem potřebovala pomoc, ale nechala jsem to být. Uděláme ho s Elou před hodinou jako vždycky. Štěstí, že mě nevidí táta, ten by zuřit. Usmála jsem se při té myšlence a zabořila se do měké pohovky vedle Bena. Pěkně voněl nějakým mýdlem a jeho hlas mě uspával, jak nám vyprávěl nějakou příhodu. Dokázala bych tu sedět hodiny. jakmile se otevřely dveře poznala jsem v jezdeckém oblečení a s tepefonem v ruce Claru. Očividně měla dost práce a nevšimla si nás. Ben si mlčky přiložil prs k ústům  a tiše zasyčel na Elu, která už zvedala ruku k pozdravu. Chtěl si poslechnout rozhovor, který naše velitelka právě vedla. "Jsem si jistá Jasone. Představil se mi sice pod jiným jménem, ale poznala jsem ho. Na ty oči se nedá zapomenout! věř mi v tomhle jsem si absolutně jistá." na chvilku se odmlčela a my se po sobě podívali. Bylo nám  všem jasné, o kom je řeč. " děkuju. Pojedu ti naproti. Dneska už jsou všichni hotovi ale zítra to musíš vzít za mě. Nejsem zrovna v tom správném rozpoložení, abych mohla vést ranní tréninky. Jasně budu a neboj nedovolím tomu neřádovi aby si ze mne udělal loutku. Skvělé. Já tebe taky. Dej na sebe pozor ano? Měj se." položila telefon a zamumlala si spíš pro nás, i když to netušila. "Neboj se Alexi Foxi já ti nedovolím mi znova ublížit. Už ne!" Mírně si dupla nohou do podlahy a Ela vedle mne leknutím nadskočila. Zdálo se, že si nás žena konečně všimla. S utrápeným várazem si přisedla a tiše promluvila. "Tak se mi zdá, že jsme všechno slyšeli co?" když jsme všimchni přikývli (někteří až moc horlivě) znovu si povzdechla. "Ten muž, so jste ho tu ráno asi viděli byl Alex Fox. Před čtyřmi roky ho zavřeli za to, že dal Diamantovi do žrádla plesnivé seno a Když jel Jason, počítam že mého přítele všichni znáte ne?, svůj dostih s Diegem, To je ten grošák co je ve výběhu s Diamantem, nasadil do stejného dostihu dva koně. Jeden byl Cézar krásný hřebec s ambicemi a nadáním pro běhání, ale Diegovi se rovnat nemohl a to Fox věděl. A druhý se jmenoval myslím, ano! Tiger a to byl sice taky slušný kůň ale nebavilo ho běhat. Právě ten měl za úkol našeho koně vyčadit z dostihu. Málem se mu to podařilo, kdyby nebyl Jason tak dobrý jezdec. Nakonec sice vyhrál, ale jeho hřebec byl tak utahaný z nebezpečných manévrů že pak čtyři mesíce běhat nemohl. Nakonec místo Diamanta nastoupila moje kobylka Kráska, ta co je teď po zranění a doběhla jako druhá. Ten zloduch Fox mi při focení vítězné fotky vyhrožoval, ale já se nedala zastrašit a pěkně od plic jsem mu všechno řekla." Pousmála se, jakoby jí to udělalo dobře, když si vzpoměla jak mu to natřela. "Policie si pak ten případ vzala do parády a zjitili, že naproti Diamantovu boxu byla kamera. Záznam byl sice důkaz, ale nestačilo to. Tak zmáčkli žokeje toho koně, co měl vyřadit našeho Diega. Ten se ke všemu ze strachu přiznal. Chudáček si myslela, že přiznání mu pomůže. Díky těmto důkazům zanedlouho Foxe chytli a i s jeho synem Leem ho zavřeli na čtyři roky. Měla jsem ještě obvinění víc, ale jsem prostě moc velká měkota a víc jsem jich nevznesla. Myslela jsem, že od něj bude pokoj, že se poučil. To sem se ale sakra mýlila. Teď se vrátil a právě od může za zranění mojí milované Krásky. Udělal to samé jako před lety. Dal do dostihu svého koně a do klisny po dopadu narazil. Nikdo mu nic nedokáže, protože kůň není jeho, ale jeho kamaráda. Všechno mu zase začíná procházet, koupil si pár koní a začíná nanovo. tenkrát mi slíbil, že se pomstí a já se začínám bát. Tohle podle mne nebyl ani začátek. To byl jen první větřík a za chvíli přijde tornádo. Musíme být silní a doufám, že mi pomůžete ho konečně zastavit." žena se zhluboka nadechla a rozhlédla se po nás. Nemusela se ptát dvakrát. Všichni jsme kývli na znamení souhlasu a Ben jí dal ruku kolem ramen. "Neboj se. takoví si zaslouží dostat za vyučenou a myslým si, že pokud máme tvrdohlavou Elu a Emu nemusíme se bát." Mrkl na nás a my se poprve za uběhlou hodinu usmáli...

Koně nám propůjčují rychlost, sílu a vytrvalost.

Nikdy ale nesmíme zapomenout, že jde pouze o půjčku.

Anonym

Večer sem nemohla usnout. Pořád jsem přemýšlela o dnešním dni a o věcech které jsem se dozvěděli. Docela šok to teda můžu říct. Natáhla jsem se po notebooku a začala hledat. Alex Fox a Leo Fox. Co je to sakra za praštěný jména? Nejdřív jsem zkusila Google. Nic moc mi to nenašlo. Zkusila jsem stránky dostihového sportu. Bingo! našlo mi to několik článků o obou mužích. Znovu jsem si ověřila, že jsou to nestuteční grázlové a nezastavé se před ničím. Aha! tady to je zajímavé. Přečetla jsem si titul a zatajil se mi dech. Internetové noviny hlásaly nadpis článku. "Alex Fox, kam až je schopen zajít pro peníze?" a pod tím rozsáhlý článek o pojištovacím podvodu. Nechtělo se mi tomu věřit...

" Ten hnusný hulvát! jak tohle může někdo udělat? " téměř zakřičela Ela, když jsem jí ráno v autě vysvětlovala na co jsme přišla. Ben s námi naštěstí nejel. Už tak tu bylo dost málo místa a kdyby se sem měl ještě vecpat on...Z tašky jsem vytáhla dvě stránky a přečetla kamarádce pár řádek. " Známý dostihový trenér údajně zastřelil svého koně, který se neosvědčil na dostizích jen kvůli tučné pojistce čítající několik set tisíc. Pomáhal mu jeho syn teprve šestnáctiletý žokej Leo Fox. Oba dva dnes podstoupí výslech u policie a všichni milovníci koní doufají, že se přiznají a nebo bude mít spravedlnost dost důkazů proti těmto dvěma zločincům." Ela vedle mne jen vyděšeně vydechla. " A jak to dopadlo? to tam máš taky?" chvilku jsem hledala a pak jsem to našla. "Poslouchej" šeptla jsem na ni a zaostřila na další novinový článek. " Vyšetřování bylo zastaveno pro nedostatek důkazů.......Oba muži se odmítli přiznat....nebyla to jejich vina.....penežitou odměnu nakonec dostali.....kam až jsou schponi zajít......Počkej? tady sem něco našla. Žena Alexe Foxe, Leova matka po tomto incidentu od obou odešla z neznámých důvodů do ameriky ke své sestře. Oběma to otřáslo, ale brzy se vzpamatovali a znovu posílají své koně na dostihovou dráhu. Moc se jim ale vítězit nadaří a z mladého žokeje se stává alkoholik. Nedávno  přistihli jeho otce v nelegálním obchodě kupovat koňský doping. Celý věc byla prošetřena, ale policisté z neznámých důvodů případ odložili. Pak novináři zjistili, že si jejich velitel koupit letní sídlo na Filipínách a odstoupil od Policie." auto zastavilo a řidič se otočil na nás obě. "Dámy je velmi zajímavé vás poslouchat, podívám se ještě ve starých policejních záznamech, ale vy dvě běžte do školy ať stihnete první hodinu." Vřele se usmál my poděkovaly za svezení a vyběhli po schodech nahoru. Opravdu jsme šli pozdě a to nebylo prvně.

Když kůň běží, připadá mi, že hraje na honěnou s větrem.

Anonym

Půl roku po jeho návštěvě nám Fox dal konečně pokoj. Všechno šlo jako na drátkách a Franie už směla chodit jen na vyjíždky v kroku, takže já jsem se starala o Diamanta. Ráno jsem s ním mohla třikrát týdně trénovat na ovále a odpoledne ho denně rozptýlit nějakou lehkou prací. většinou jsme se jeli v létě vykoupat, nebo jsme jeli na dlouhou pomalou vyjíždku. Většinou nás doprovázel jeden z pracovních jezdců nebo Ben. Ela měla intenzivní trénink skoků s Heraklem, plavákem, který jezdil Steepelchase a ona se chtěla učit skákat na něm. Byla jsem se podívat na jednom z jejích tréninků a byla jsem nadšená. Překážky nebyly sice jinak vysoké měřili necelý metr. Ale ten slyl a ladnost, se kterou je překonávali! vypadali jako srostlí k sobě. Vyrovnaným cvalem se přibližovali k překážce, těsně před ní zrychlili a valach se hladce vznesl nad ni. Ela se přimkla k silnému tělu a šla s pohybem koně pod sebou, vypadli jako když letí. Ještě ve vzduchu se jezdkyně pomalu narovnala, aby pomohla získat při doskoku valachovi rovnováhu. Přesně to se jí povedlo a Heraklova kopyta se dotkla země. Ještě pár metrů cválal, pak klusal a nakonec se ke mne otočili Ela se zdviženým palcem, kůň s rozšířenými nozdrami, ale oba štastní. Moc jim to spolu slušelo a nemohla jsem se dočkat, až je uvidím na dráze. I mě a Diamantovi se ale při trénincích vedlo, sice neběhal tak skvostně jako pod Clarou, které chtěl prostě udělat za každou cenu radost, ale stejně byl velmi dobrý a podával skvělé výkony. Párkrát jsme běželi i na čas a trenér ze mne byl nadšeny a tvrdil, že letos má navrhnout dva pracovní jezdce. Bude prý navrhovat mne a Bena! radostí se mi sevřelo srdce, jakmile jsem se to dozvěděla. Ještě víc mě to probudilo a začala jsem se o to více snažit. Dokonce jsem začala chodit běhat, každý den stejnou trasu, každý den trochu delší. Brzy ráno (většinou v pět) jsem chodila s Diamantem na ovál, pak s Franie na procházku a ještě jsem musela stihnout tu večerní projíždku. Teď mi ještě trenér přidal na jeřdení dva další koníky a já přestala stíhat. Domů jsem přicházela dlouho v noci a utahaná k smrti. Většinou jsem se ani nenamáhala udělat si úkoly. To jsem stíhala ráno, vstávala jsem o něco dřív, abych to stihla. věděla jsem, že tohle tempo dlouho nevydržím a tak jednou v noci když jsem usínala rozhodla jsem se promluvit si s trenérem. To jsem ale nevěděla, že mi brzo přibyde ještě další práce, kterou budu ale mít k smrti ráda...

Nebeský vítr vlaje mezi koňskýma ušima.

arabské přísloví

"Á Emo! právě tebe hledám!" vykřikl trenér, když jsem vyváděla Diamanta ze stáje s jeho zbrusu novou dekou. Byla bledě modrá jako letní nebe a zlatým ozdobným písmem vyšité jméno: Černý Diamant. Vypadal v ní prostě nádherně. Černá srst se mu na slunci krásně leskla, nohy zvedal chtěl se rozběhnout. Vypadal jako když tančí a já si to představila. Diamant v bílém smokingu a s růží v tlamě po zadních přišel k Franie ustarojené do rudých šatů a začali spolu tancovat. Při té představě jsem se rozesmála. fakt jsem asi ještě malý dítě, moje fantazie nezná meze. Vyjasnila jsem si mysl a otočila se zpátky k trenérovi. "Dneska se byl na Franie podívat veterinář a prohlásil, že už t bude každou chvíli. Bude se hřebit! a pokud ne do týdne, přijede se na ni znovu podívat. " rozzářené modré oči upřel na mne a já jen civěla, jestli to myslí vážně. Výdyť jí zbývaly ještě dva týdny do vypořteného termínu. Budeme rádi, když bude hříbě dravé a živé, ale co Franie je silná a zkušená, ona to zvládne. Horší budu já. Neměli mi to vůbec říkat, teď nebudu v noci spát, pokud nebudu vědět, že o nic nepřijdu. "Ale já se o ni nestihnu starat až se ohřebí, mám moc práce i teď nevěnuju dost času škole. Štěstí že letos už končím." zachmuřeně jsem si vzpoměla na konečné vysvědčení. Budu se muset ještě hodně snažit, abych se dostala do lepší poloviny. " O to se nestarej. Ben se sám nabídl, že si vezme ty dva hřebečky co připravujeme společně na závody, takže to v pohodě stihneš. Ta klisna bude potřebovat dvojitou péči před porodem a trojitou po něm. Už jsme se dohodli, že se o ni i o hříbě bzudeš smět start ty, protože ji z náš znáš nejlíp a rozumíte si." padla jsem mu kolem krku, až mu málem vypadly oči z důlků. Rozesmál se a vymanil se mi ze sevření. "Počkej zlámeš mi všechny žebra holka! kde se v tobě bere takový síla?" zažertoval popříli jsme si pěkný zbytek dne, já pohladila Diamanta, on se vyhoupl na jednoho dvouročka a oba jsme si šli po své práci. Rozehřála jsem si koně a pak jsme pracovním cvalem objeli polovinu oválu. U tyče, která určovala jednu míli jsem zahlédla Bena a pobídla Diamanta do trysku. Naklonila jsem se mu nad šíji a nechala se lechtat jeho dlouhou hřívou. Miluju tvojí rychlost, tvojí vůni a tu svobodu! kdyby chtěl přeskočí plot, schodí mne a uteče pryč. Nic takového nikdy kůň neudělá, pokud svého majitele má rád. V poslední zatáčce jsem ho znovu pobídla a vytáhla bičík. Jen ho uviděl a zabral naplno, já ho takhle rychle běžet nikdy nezažila. Slzely mi oči, jak mi do nich létal písek, jak mi štěstí pulzovalo v žilách a byla škoda, když jsme prolétli cílem a museli zpomalit. I Hřebec vypadal, že by běžel dál. Narovnala jsem se, opřela se do třmenů a pomalu přitáhla otěže. bezvadně zareagoval a ihned přešel do pracovního cvalu. Otočili jsme se a pomalým klusem se vydali k časomíře, teda k Benovi. Tomu se v tváři zračil údiv a dmul se pýchou. " Tak vážení tohle byl váš nejlepší výkon." prohlásil radostně a když mi později ukázal stopky málem jsem spadla ze sedla. Tenhle čas by trhal traťové rekordy na jakémkoliv závodišti...

Láska ke koni je stejně spožitá jako láska k člověku.

Pokud koně nikdy nikdy nebudeš milovat, nikdy jej nepochopíš.

Anonym

Přesně za týden jsem se vydala ještě večer zkontrolovat koně. byla jsem už tak dost nervozní, tréninky vrcholili, začínalo se jezdit na závodiště, aby si na určitém místě koně zvykli. Franie vypadala den ze dne nervóznější, což svědčilo o tom, že se brzy bude hřebit. Trávila jsem u ná pomalu i noci. Každé dně hodiny jsem chodila na obchůzku, jestli je vše v pořádku. Začínala jsem mít i obavy, jestli bude hříbě zdravé a podobné chmury. Opravdu jsem tu klisnu bezmezně milovala. Když už jsem se ujistila, že je zase vše v pořádku šla jsem si lehnout. O hodinu později mne zbudilo ťukání na okno. Byl to Ben! docela mě to překvapilo. Dobře sice jsem v pyžamu, ale to nebude nic váýného. Doufám. Otevřela jsem okno a vykoukla ven. "Pojď do stáje Franie už se hřebí!" řekl to s takovou jistotou, že jsem mu já blázen věřila. Převlékla jsem se do pracovního, možná se umažu a vybehla ven. Musela jsem se vrátit zpátky, protože já trdlo vyběhla bosky. Jen co jsem otevřela dveře do stáje bylo mi jasné, že tu nejsem kvůli Franie. "ty! takhle mě v noci vytáhnou falešným poplachem!" naoko jsem ho pokárala. "a proč jsem teda tady? co se děje?" byla jsem vděčná, že je tu tma byla jsem červená zase jako zralé rajče. Rozhlédla jsem se a oněměla úžasem. Přez dvířka boxů byla natažena stuha s anglickým nápisem I love you! nebylo potřeba slov, abych pochopila co se děje. Všude po stájové chodbičce byly rozházené lístky květin a Ben mi podíval jednu celou, mou nejoblíbenější kopretinu. Měla jsem je ráda už od mala, ale netušila jsem jak to zjistil. "Jak? Proč?" slova se mi zadrhla v krku. Pohlédla jsem do těch nádherných zelených očí a zatočila se mi hlava. To nemůže být pravda, proč by si vybral zrovna mne? tu obyčejnou praštěbou holku bez kamarádů? Přikročil ke mě a zašeptal slova, vyrytá dnes na mém medailonku. Budu si je pamatovat tak dlouho, jak naše láska vydrží. "Chtěl jsem ti to říct už dávno, pro tebe jsou ale slova zbytečná. " po dlouhé odmlce už jen dodal " cítíš to stejně?" já jen omámeně kývla, objala ho a zabořila hlavu do jeho hebkého obleku. Blonďaté vlasy mu spadaly do obličeje a já znovu měla nutkání mu je urovnat, tak jako posledních pár měsíců. Tentokrát mi v tom nic nebránilo. Ani jsem si neuvědomila jak blízko jsme se k sobě ocitli. On se jen usmál a sklonil se ke mě. Netuším, jak dlouho jsme tak takhle stáli, ale vyrušil nás zvuk, který bych v thle chvíli čekala ze všeho nejméně...

Ty útlé nožky, ta střapatá srst co je na světě

krásnějšího než čerstvě narozené hříbě?

Anonym

Franie znovu zařičela a my se od sebe sice naradi odtrhli. Vrhla jsem se k jejímu boxu a nyskytl se mi pohled, na který nejspíš jen tak nezapomenu. Klisna měla zpocený krk a slabiny, otočila se na mě a vrhla prosebný pohled. Pak znovu zasténala a ohlédal se ke svému boku. Dřevo mi rozdíralo ruce jak jsem tislkla dvířka boxu. Ben mě objal kolem ramen a vyběhl ven zalovat veterináře a Claru. Já jsem jen mluvila a mluvila. Asi za deset minut jsem si uvědomila, že  klisně vyprávím pohádku O Otesánkovi a pro sebe jsem se zahihňala. Zdálo se, že se ale můj hlas Franie líbí a to mě utvrdilo v pokračování. Pomalu jsem si otevřela a vstoupila dovnitř k ní. Pohladila jsem ji po ušlechtilé hlavě a pokračovala ve vyprávění. Pohled jsem zvedla až, když k nám nahlédl Ben. Okamžitě pochopil co dělám a pousál se, ikdyž jindy by vybuchl smíchy udržel se. Posunky naznačil, že veterinář je na cestě a klisna by měla ležet. Přesně v tu chvíli se její boky zatřásly a podlomily se jí přední nohy. složila je pod sebe a pomalu se položila. Usoudila jsem, že to zvládne a nemusím u ní být, i když jsem nechtěla nic jiného, než i ní zůstat. Nikdy jsem neviděla narození hříběte a nechtěla jsem o to přijít za žádnou cenu...

Na dvoře byl slyšet zvuk brzdícího auta a dovnitř vběhl veterinář i s Clarou. Poslali nás kousek stranou a začali se přesvědčovat, že vše jde podle plánu. jejich ustarané obličeje mne viděsili a potichu jsem se zeptala. "Claro? že je vše v pořádku. Předemnou nemusíte nic tajit, já vím, že se něco děje." Žena si povzdechla. "Měla jsem to čekat no nic všechno ti musíme říct. To hříbě nejde ve správné poloze. Jde po zadních nožkách a hrozí, že se udusí a Franie je moc unavená, aby to sama zvládla. Budeme potřebovat pomoc. Špatně se mi to říká, ale je tu možnost, že to nedokážeme. Nechci abys byla zklamaná." nahlas jsem polkla a zatnula pěsti. Ne! Franie ne! tohle prostě nedovolím. Nekontrolovaně jsem se roztřásla a zavřela oči. Myslí mi pulzovala jedninná věc. Musím jim pomoc. Nedovolím, aby se hříběti nebo klisně neco stalo. Mírně jsem kývla na veterináře a vkročila znovu dovnitř. Klisna k sobě už nechtěla nikoho pustit a jindy bojovně zvednutou hlavu spustila na měkkou podestýlku. Znovu jsem na ni začala mluvit a opakovala jsem, že je silná společně dokážeme cokoliv. Připomínal ajsem jí naše společné vyjíždky, naše triumfy nad ostatními koňmi a pocity, když jsme spolu běželi na oválu s větrem o závod. Snažila jsem se znít přesvědčivě a sebevědomě, ale hlas se mi třásl strachy. Podívala jsem se na své hodinky a zhrozila se. Už jsme tu téměř hodinu!, ale teprve teď se začalo konečně něco dít. "Tak Bene až přijde další stah mírně za nožky zatáhni a pokud se ti to nepovede napoprve počkej na další. Nesmíš moc silně, jinak by si mu mohl něco udělat." Tekl z něj pot proudem, jak se soustředil. Cítila jsem, jak se Franie znovu zatřísla a Ben zatáhl. Odhodilo ho dozadu, když na slámu vyklouzlo malé hnědé cosi, co mělo představovat hříbě. Napětím jsem ani nedýchala. Přežilo to? nebo byla všechna snaha marná?...

Klisna na mém klíně zatřepala hlavou a vydala ze sebe nízké zamručení. Všichni jsme se soustředěne podívali na bezvládné tělíčko vedle ní. Pak hříbě zvedlo hlavu, oklepalo ji a vysokým hláskem matce odpovědělo. Všichni jsem se rozesmáli radostí a my s Benem se objali. Franie vyskočila a začala hlíbě čistit od obalu. To zavrtělo ocáskem s poprve se snažilo postavit. Je to neuvěřitelné. Člověku trvá půl roku, než se začne stavět na nohy a tenhle drobeček to dokázal během pár minut. Koně musí být rychle schopni utíkat a to do půl hodiny po narození. Sice už nebyli divocí, ale tenhle pud si v sobě ponechali. Hříbě bylo hrozně legrační, když sebou vždy pláclo zpátky na slámu a Franie do něj neustále strkala, aby se postavilo. Bylo poznat, že je to bojovník nevzdával se a jakmile se mu konečně podařilo se postavit hrdě se na nás všechny podíval. Pomalými krůčky došel až ke své matce a začal hledat mléko. Vytáhla jsem mobil a vyfotila jej, když se na mne podívalo, abych měla památku a mohla fotku poslat Ele. Clara zašla do boxu a hříbě si řídně prohlédla. "Je to hřebeček a má silné nohy i správné proporce těla. Myslím, že jsme dnes byli u zrodu šampiona." Štastně se na nás usmála a pak se naoko zlobila. "A vy dva jste tu dělali co? a ty kytky si mládeži uklidíte ano? teď už si věžte lehnout a žádné odmlouvání. Zítra se na něj můžete zajít podívat. Nikam vám neuteče, tak rychlý ještě není. I když za týden, nebo dva už vám uteče bude to určitě rychlý běžec, má to v genech." Prohlásila a my neprostestovali. Ben mě chytnul za ruku a vyšli jsme na noční vzduch, který štípal v plicích. Než jsem si uvědomila, co Clara právě řekla stáli jsem před domem a byl čas se rozloučit. " Fast Runner" zašeptala jsem Benovi do ucha. "Clara právě dala tomuhle drobečkovi skvostné jméno." Usmál se a znovu mě políbil. "hezky se vyspi, tohle je ten nejlepší den mého života." Zamávala jsem mu a aniž by to tušil, sledovala jsem ho ze svého okna naž mi zmizel z dohledu.  Právě začala nová kapitola mého života, ta lepší. Už nikdy nebudu ta obyčejná holka z banky. Teď se ze mne stal někdo jiný, stala se ze mě holka, co viděla zrození šampiona a věděla jsem, že spolu budeme dlouho. Jen, co se mi hlava dotkla polštáře usnula jsem hlubokým, bezelstným spánkem...

O tři roky později...

Jet na koni znamená jet na obloze.

Anonym

Koně se připravovali na nástup do startovních boxů. Sevřela jsem proplétané otěže a pohladila po silném svalnatém krku svého hředáka. Podíval se po mě svýma tvavýma očima, jakoby říkal: " Tak a teď jim všem ukážeme, proč se jmenuju Fast Runner!" Překonali jsme spolu tolik překážek a nikdo nás nemůže zastavit. Pohlédla jsem na tribunu a málem spadla dolů. Zase ty ocelově šedé oči s tvrdým výrazem. Alex Fox! Zatočila se mi hlava jako nikdy předtím. Sklonila jsem se k Benovi, který držel Runnyho na vodítku. "Bene! na tribuně je Fox, určitě něco kuje." Otočil se a upřel oči na muže, který nás sledoval pronikavým pohledem. " Neboj se určitě si nic nedovolí udělat. V dostihu nemá žádného koně." Uklidňoval mne, ale já si byla jistá tím co sem řekla.  Ten jeho výraz, něco mi na něm nesedělo. Snažila jsem se uklidnit, protože se už nastupovalo do boxů. Koně vedle nás sebou zmítali v oxech a žokeji závistivě hleděli na mého úžasného hřebce, který ani nehnul brvou. Dveře se s prásknutím otevřely a všichni koně vyběhli ze startovních boxů. Probojovali jsme se na pátou pozici, protože Runny měl po matce skvělý finiš a dokázal zrychlit lépe než ostatní. Dostih byl poměrně krátký jen s pěti překážkami. První jsme přelétli jakoby tam ani nebyla a řítili jsme se dál. Propracovali jsme se na čtvrtou pozici těsně před druhou překážkou. Ruce mě bolely, jak jsem musela Runnyho držet zkrátka. Byl to jeho první dostih, nikdo nic velkého nečekal. My byli ale rozhodnutí zvítězit! Přehoupli jsme se přes další překážku těsně vedle dalšího koně, tak blízko, že kdybych natáhla ruku můžu se dotknout jeho jezdce. Když jsme doskočili byli sme délku před ním! Vítr mi šlehal do obličeje, dusot kopyt mi pulzoval v uších a adrenalin mi koloval v žilách. Dotáhli jsme druhého koně a zavěsili se k němu. Před námi byla poslední překážka a můj hřebec stále měl sílu, narozdíl do koně ve vedení, který se snažil vyhrát stylem start-cíl. Už jsme letěli nad poslední překážkou a já hned po dopadu povolila koni otěže. Vystřelil kupředu a už měl hlavu vedle vedcoucího valacha.  Ten se ale nehodlal tak rychle vzdát, jeho jezdec ho šlehal bičem jako šílený, ale vysílený kůň už dál nemohl. Vytáhla jsem bičík a ukázala ho Runnymu. Ten stejně jako před několika lety Kráska víc nepotřeboval. Sebral všechny své síly a těsně před čárou se plně odrazil. V letu jsem se podívala na sousedního koně. nemohla jsem tomu věřit! My jsme opravdu vyhráli! těsně v cíli hřebec převyšoval o celou hlavu. Zpomalili jsme a já si vysíleně lehla na jeho krk. Seskočila jsem a vlepila mi pusu na velkou lysinu. "A takových dostihů bude ještě spousta kamaráde!" Odpověděl mi zařehtáním a vydali jsme se zpátky po trase. Všichni s epřekvapeně dívali, proč koně vedu a já se jen smála radostí. Tak takový je život žokeje...pomyslela jsem si....

Konec :-)

PS: Alex Fox se po tomto dostihu omluvil Claře i všem, kterým kdy ublížil a stal se z něj nový člověk. Na dostihy nezanevřel úplně ,ale užíval si zaslouženého důchodu sázením. Nikdy už jeho kůň do dostihu nenastoupil a Leo se stal barmanem. Ela a Ben se o dva roky později vzali, Ema se zůčastnila spousty parkurových závodů a Clara s Jasonem měli zdravého syna jménem Felix. Fast Runner se společně s mnoha dalšími šampiony stal ozdobou stáje a ve dvanácti letech se stal nejlepším chovným hřebcem...Nikdo z lidí, kteří ho měli rádi nikdy nemohou zapomenou na úžasného koně, který toho tolik dokázal a jeho hříbata se prohánějí po pastvinách Clařiny stáje dodnes...

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU