Diamond Thoroughbreds

Clara nemohla ani za nic na světě usnout, nervozita v jejím pokoji by se dala krájet. Vždyť zítra má Diamant první dostih a Pojede ho ONA! Musí vyrazit brzy ráno. aby všechno stihla. Vzpomínala na okamžik, kdy se s Jasonem domluvili, že je připravena startovat. Neváhala a vybrala si Diamanta, uhlově černého náderně stavěného hřebce s malou hvězdičkou na čele, kterého bezmezně milovala. Téměř před rokem ho zachrínila před porážkou a začala hledat zíznamy z jeho minulosti. Ukázalo se, že pochází z poměrně slavné dostihové stáje, ale nebyl na dostizích moc úspěšný. Díky dívčině vytrvalosti se z něj ale po necelém roce stal šampion rovninných dostihů, o kterého se začali lidé ve světě koní a jezdců dost zajímat. Claru bolely často čelisti od srdečnách úsměvů na vítěžných fotografiích...

Konečně upadla do neklidného spánku. Zdál se jí sen o nadcházejícím dni, v němž viděla jak Diamant probíhá jako první cílem....

„No tak vstávej Claro! Jinak to nestihneme.“ dívka vyskočila z postele. „Jasone! Můžeš mi vysvětlit co tu děláš?“ Naštvaně se na něj podívala. „Chtěl jsem ti pomoct s nakládáním koní, ale ty ještě ležíš v posteli!“ pobaveně mu blýsklo v očích, při pohledu na dívčino pyžamo. Z trička se na něj usmíval animovaný koník. „No nekoukej tak a běž! Nebo za sebe neručím!." Clara po něm hodila polštář. Jason zvedl ruce nad hlavu a rozesmál se. „Útěk z vojenské zóny! Ale vážně.. čekám ve stáji a chvátej.“ Clara po ně už chtěla hodit další polštář, když za sebou zavřel dveře. Pak na sebe natáhla jezdecké oblečení a svůj oblíbený svetr. Mrkla na hodinky a zhrozila se. Trvalo jí to půl hodiny! Jason bude šílet. Rychle popadla helmu dres. Když byla v polovině schodů, vzpoměla si na Jasonův dres. Vyběhla do svého pokoje a vytáhla ze skříně modro-bílý dres. Chystala pro jasona překvapení.

„No teda! Měla by jsi tohle nosit do školy!“ Rozzářili se mu oči, když Claru uviděl. „Nedělej si ze mě legraci! Rajtky no školy? To by to dopadlo.“ Věděla, že to myslel z legrace, ale stejně se začervenala. „Tady jsem ti něco přinesla. A na vyhřebelcuj Diega jo?“ Diego byl grošák, kterého dostali od Jasonova otce. „Moment! Je tu něco, o čem nevím?“ Změřil si ji pronikavým pohledem. „No víš já...“ Dívka se na něj nejistě podívala. „No prostě jsem tě přihlásila, do jednoho z dostihů pro začátečníky. Pojedeš s Diegem.“ „Cože?!“ Jason vyskočil tak prudce, že převrátil kolečko slámy. „ Ne promin já nemůžu jet. Vždyť Diego ani netrénoval.“ „ Myslíš? A co jsem podle tebe dělala až do teď? Jezdila jsem s ním na vyjížďky to sice ano, ale jezdila jsem na sousední farmu a tam mají dostihovou dráhu.“ „Děkuju! Sám bych se asi nikdy nepřihlásil.“ Nadšeně ji objal. „Víš že si super kamarádka?“ Pobaveně se na ni podíval. „ Teda pokud tě zrovna nechci uškrtit.“ Oba se uvolněně rozesmáli. Clara se zavřela v boxu u Diamanta a rychle ho vyhřebelcovala. Diamant jel až jeden z posledních dostihů. Celkově se dostihy běhaly tři dny po sobě. Pojedou tam brzy, protože Diegův dostih se běží mezi prvními. Jestli si nechtějí odvézt ostudu, musí všechno pustit z hlavy....

Na závodišti bylo už v pět hodin ráno velmi rušno. Všude pobíhali lidé a odevšad se ozýval klapot kopyt, nebo řehtání. Mezi vším tím rozruchem se proplétala Clara s Jasonem.

„Tvůj dostih se jede už za dvě hodiny.. jestli to máme stihnout, musíme sebou hodit. Já jdu k Diegovi a ty se jdi uklidnit a převléknout do dresu.“ Jen kývnul, podal dívce sedlo a uzdu a odešel. Clara mezitím vyhřebelcovala hřebce tak, že se jeho grošovaná srst krásně leskla. Do hřívy mu zapletla modré květiny, které měli stejnou barvu jako dres jeho jezdce. Opatrně ho nasedlala otřela ho houbou. Když se dívala na své dílo pousmála se. Diego vypadal, jako opravdový šampion. Dívka koně vyvedla z boxu a vedla ho k rozehřívací dráze, kde se měli s Jasonem sejít. Viděla, jak si lidé na Diega ukazují a uznale pokyvují hlavami. Diego poznal, že se něco děje a byl napnutý jako struna. „Hodně štěstí! Uvidíme se u kruhu vítězů.“ Clara mu s úsměvem podala otěže. Nedalo se nevšimnout si, že je Jason bledý a ruce se mu třásly. I přes to vypadal odhodlaně. Vyhoupl se elegantně hřebci na záda. Připojil se k ostatním jezdcům a začal se rozehřívat. Dívka jen nerada od bledého Jasona odcházela. Už ted měla palce úplně bolavé, jak je tiskla v dlaních. Doufala jen, že dostih proběhne dobře a bez větších potíží. To se ale šeredně mýlila....

Dívka si prohlížela ostatní koně v dostihu. Hlavním favoritem byla tříletá ryzka Cassiopea. Hned po ní měl nejvyžší sázkový kurz hřebec Tornádo. Jeho téměř černá srst se Clarě moc líbila. Vypadal skoro jako Diamant. Tornádo ovšem neměl žádné odznaky, na rozdíl od dívčina koně. Vtiskla si do paměti barvy dresů obou jezdců a šla si najít vhodné místo.

„V boxu číslo pět vidíme úplného nováčka na dostihové dráze, jak v sedle tak i koně. Uvidíme jak si tento hřebeček, ze slavné dostihové stáje povede, V jeho sedle pojede dostih mladý žokej Jason Staff, pro kterého je tento dostih také první. Necháme se překvapit.“ Clara si oddechla. To poslední co potřebovali bylo, aby hlasatel Jasona znervóznil nějakými řečmi.

„ a je odstartováno!“ Clara hledala Diega. Oddechla si, když viděla že se hřebec prodral na čtvrtou pozici. Už po pár set metrech začali pro Jasona komplikace.

„Diego je uzavřen hřebcem jménem Tiger u vnější stopy. Ted Tiger dobře nevybral zatáčku a oba koně nejspíš v dostihu končí.“ Ne! Clara vyskočila ze sedadla, poskakovala a křičela. Jason ji slyšet nemohl, dokázel ale Diega zadržet a vyhnout se srážce. Jakmile pak hřebec ucítil volné otěže, protáhl kroky. Velkou rychlostí ukusovat dráhu pod sebou. Proběhl kolem Tigera. Jeho jezdec se na Jasona zle podíval. Diego se jistě propracovával hloučkem koní vpřed. Jasona bolely ruce, jak se snažil hřebce zastavit. Věděl, že takhle brzy dojdou Diegovi síly a v cílové rovince ho všichni hravě předběhnou. Hřebec se Blížil k Tornádovi, který měl před hloučkem koní docela velký náskok. Jason ale věděl, že někde před nimi ještě běží Cassiopea. Když byl Idego jen půl délky za Tornádem, hřebec ho zablokoval. Toho Jason využil a rychle navedl koně na druhou stranu. A dostal se na Tornádovu úroveň. Chvilku hřebci sváděli boj a pak Diego znovu zabral a za zatáčkou už byl téměř dvě délky před svým soupeřem. Klisna před nimi byla daleko, ale Diego zatahal za otěže. Jason si pomyslel že ted nemají co stratit a tak hřebci otěže ještě povolil. Ucítil jak se pod ním kůň snaží dostihnout koně před sebou, ale neměl šanci. Když začal zrychlovat byli už na cílové rovince. Žokej vedoucí klisny si uvědomil blížící se nebezpečí a pobídl ji. Cassiopea okamžitě vystřelila vpřed. Clara na sedadle jen obdivně zírala na tu rychlost, se kterou se klisna snažila dostat do cíle jako první. Nakonec dojížděl Diego dvě délky za Cassiopeou a Jason byl v sedmém nebi. I po všech těch problémech dokázali dojet na druhém místě! A to byl teprve jejich první dostih. Pokud budou takto pokračovat dál přiveze si s Diegem domů spoustu vítězství.

Pár minut na to se k Jasonovi a Diegovi přiřítila Clara. Pomohla Jasonovi sesednout a nadšeně ho objala. Teď už bude všechno jen lepší. Za dva dny pojede dostih ona a všechno bude perfektní. Ale Dívka se opět velice mýlila. Z nedalekého auta je pozoroval postarší muž. „ta dívka je hrozbou. Obzvláště ve spojení s tím černým hřebcem, kterého jsme si prohlíželi. Je moc sebevědomá.“ Podíval se na svého syna. „Ale co s tím chceš udělat? Máme nejlepšího koně v dostihu. Nějaká malá holka nás přece neohrozí ne? Proti Cézarovi nemá šanci.“ ale muž ho jen okřikl. „Leo buď zticha! Ty prostě jen zajedeš dostih jak nejlépe umíš a na mě nech ten zbytek jasný?“ znovu se zadíval na usmívající se dvojici a pro sebe se uchechtl. Vypadají tak šťastně...

Následující den Clara věnovala Diamantovi a sledování ostatních dostihů. Mnohokrát viděla trénovat i koně, kteří běželi ve stejném dostihu, jako Diamant. Obzvláště ji upoutal hřebec jménem Cézar. Byl to nádherný plavák s bystrým výrazem v očích. Pod lesklou srstí se mu rýsovaly svaly. Dívku to znervózňovalo. Když viděla, s jakou lehkostí se pohybuje a co teprve ten trysk! Při běhu vypadal, jako kdyby mu narostly křídla. Na druhou stranu při jeho tréninku s Diamantem viděla na tribuně sedět tři postavy. Jasona, kterého očekávala, žokeje Cézara a jeho majitele. Mladší z dvojice, nejspíš syn, byl docela sympatický. Clara uhodla, že je to Cézarův žokej. Jeho otec, jehož vlasy už stářím začaly šednout, naháněl dívce docela strach. Jeho modré oči byly tvrdé jako kámen. Stačila jen jedna výměna pohledu a Clara věděla, že se nezastaví před ničím. Taky se tím svěřila Jasonovi. „Neboj se. Při dostihu se neodváží něco udělat. Na to ani on nemá odvahu. Je ale pravda, že o něm kolují různé zvěsti.“ vypadal že ho to docela trápí. „Musíme si na něj dát pozor.“ Dívka doufala, že má pravdu a při dostihu nebudou žádné potíže. Při dostihu opravdu žádné být neměli...

Večer se Clara ještě naposledy, než měla jet dostih šla podívat za Diamantem. Chtěla mu přinést něco k jídlu, aby měl další den dost energie. Jakmile otevřela dveře stáje věděla, že něco není v pořádku. Obvykle jí hřebec zdravil řehtání, nebo alespoň odfrknutím. Dnes však bylo ticho. Rozsvítila slabé světlo. Když nakoukla do boxu svého hřebce, málem leknutím vyjekla. Diamant byl celý zpěněný potem a svou hlavu držel nízko u země. Jindy bystré oči, plné radosti postrádaly jakýkoli výraz. Dívka se rozhlédla po boxu. Ve žlabu ležela hromádka sena. Prohlédla si ho pečlivěji. To nebylo seno, které mu dala v poledne! Tohle seno mělo mnohem tlustější stonky. A bylo plesnivé! V tu chvíli Diamant zasténal a začal se válet. Není pochyb. Její milovaný kůň má koliku!

Rychle vyběhla ze stáje směrem k ubytovně, kde Jason přespával. Po cestě vytočila číslo veterináře. „Jasone! Vstávej honem! Diamant má koliku!“ Clara vtrhla do pokoje. Její kamarád vyskočil z postele a rozespale se rozhlížel. „To není možné. Před chvílí jsem u něj byl.“ Podíval se na hodinky. „Claro! Vždyť je půl jedenácté. Tak dobře byl jsem u něj v osm.“ „To je dost času na to, aby u něj propukla kolika. Ale prosím chvátej!“ V tu chvíli dívce zazvonil mobil. „Na. Volá veterinář, řekni mu že má Diamant koliku ať hned přijede. Já se tam jdu podívat.“ Hodila po něm mobil a tryskem vyběhla do chladné noci. Modlila se, aby byl hřebec v pořádku. Rozrazila dveře stáje a vběhla dovnitř. Dvířka boxu otevřela dokořán. Jednou už koně s kolikou viděla a věděla, že musí být na nohou a hýbat se. Jinak by o něj mohla i přijít. Připnula hřebci vodítko k ohlávce a zatáhla. Ale Diamant si jí nevšímal. Dál se jen válel. S těžkým srdcem vzala dlouhý bič a pleskla ho s ním po zádi. Hřebec nebyl zvyklý na takové zacházení a okamžitě se postavil. „Hodný chlapec.“ potichu ho chlácholila. Musela uklidnit sama sebe. „Všechno bude v pořádku. Neboj se my tě z toho dostaneme.“ Když se dívce pomohlo konečně koně přimět k chůzi, sice pomalé, přehodila mu přes hřbet deku. V tu chvíly přiběhl Jason a s ním i veterinář. „Jak to vypadá?“ Zeptal se ihned John. „Ne moc dobře. Má strašné bolesti.“ Po tváři se jí kutálely slzy. „Můžeš mi ho někde uvázat?“ Dívka se natáhla po vodítu a uvázala ho ke kruhům v uličce. Normálně je nesnášela, protože se o ně vždycky narazila, když nesla výstroj. Dnes ovšem děkovala majiteli, že je tu nechal narychlo přidělat. Veterinář přinesl kanystr, dlouhou gumovou trubici s trychtýřem na konci a dřevěnou tyč s okem. „Nosní skřipec?“ Zeptal se Jason nevěřícně. „A já si myslel že už se moc nepoužívají.“ „Normálně ne, ale léky tomuhle zlatíčku jsem dávat nechtěl.“ John znal hřebce dobře a věděl že má zlatou povahu. „Neboj se Claro, nebolí ho to.“ Řekl rychle, když viděl jak se vyděšeně dívka dívá. Zručnými pohyby hřebci skřipec nasadil a tyč podal Jasonovi. Jako by tušil, že Clara je už tak dost vystresovaná, než aby držela něco v ruce. „Co to máte v tom kanystru?“ „To ti radši říkat nebudu. Nedovolila bys mi mu to nalít do žaludku. Takhle mi prostě musíš věřit.“ Clara věděla, že postarří muž chce vždy pro koně to nejlepší. „Dobře. S čím mohu pomoci?“ John jí podal trychtýř a pomalu začal zasouvat trubici hřebci do tlamy. Diamant koulel očima, ale nehnul se ani o píď. Clara ho celou dobu něžně hladila po pleci a mluvila na něj. Když většina trubice skončila uvnitř hřebce, naklonil kanystr a pomalu začal nalévat tekutinu do trychtýře. Dívka si říkala, že se to do něj nemůže tolik vejít. Když konečně John kanystr položil oddechla si. „Tak teď bude dodržovat přísnou dietu a několik dní by měl být v klidu. Škoda, že do dostihu nastoupit nemůže. Hravě by všechny porazil. Je to úžasný kůň.“ Jason Claru objal. Ta si teprve teď, když se John zmínil o dostihu umědomila co propásla. Zvedla se v ní vlna vzteku. Musel to být Alex, ten muž s kameným výrazem v očích. Nikdo jiný by nechtěl Diamanta z dostihu vyřadit. „Ale my mu ukážeme. Jasone, vím kdo to udělal! Byl to ten chlap, co se chodil dívat na Diamanta. Jedině pro něj jsme představovali hrozbu.“ Jason se prudce zvedl. „Myslím, že máš pravdu! No počkej to mi zaplatí.“ Rozzuřeněji Jason ještě nikdy nevypadal. „Ne! Jasone, tím že tam vběhneš a uděláš scénu nic nevyřešíš. Prozatím se musím postarat o Diamanta. A pak se půjdu na něco zeptat organizátorů.“ Ten výraz v jejích očích Jason dobře znal. „Co máš za lubem? A nesnaš se tvářit jakoby nic.“ Clara se na něj unaveně usmála. „Uvidíš ráno až bude všechno zařízené ti to povím. Johne? Můžu s vámi mluvit? A Jasone můžeš na chvíli pohlídat Diamanta?“ Ten jen přykývl a sedl si k hřebci do boxu. Moc by mě zajímalo co za překvapení mi chystá teď Pomyslel si. Už brzy se to měl dozvědět.....

Druhý den Clara vypadala sice unaveně, ale v té nejlepší náladě. Nejvíce zářivě se usmívala na onoho muže, kterého podezřívala. Hned ráno totiž byla za pořadatelem závodu a nechala Diamanta škrtnout ze seznamu koní na dostih. Pak předložila svůj návrh. „Mohla bych startovat s jiným koněm? Potřebovala bych si ale půjčit přívěs. Samozřejmě bych za další box zaplatila.“ Vytáhla svazek bankovek. Muž se na ni překvapeně podíval. „ No dokážu to zařídit.“ Pak se na ni usmál. „Umím ocenit odvahu a odhodlání. A tobě zřejmě ani jedno nechybí. Dobře auto i přepravník jsou ti k dispozici. Potřebuji ale nahlásit číslo, jméno a rodiče koně, který do dostihu nastoupí.“ Dívka mu bez váhání podala malý list papíru. „S tím jsem počítala. Pojedu s touto klisnou.“ Prstem ukázala na jméno Krásky, klisny kterou minulý rok zachránila před porážkou. „Je to bývalý parkurový kůň, dostihy jí ale baví a mohla by doběhnout do cíle. Určitě nebudeme na dráze překážet.“ „Dobře. Všechno to zařídím a děkuju ti. Nikdo se ještě nepostavil Alexovi Foxovi čelem. Je na čase mu ukázat co v tobě je. Tak sebou hoď a držím palce!.“ Clara se rozloučila a vyšla z kanceláře. Hlasitě se rozesmála. Rozběhla se, aby tu novinku řekla Jasonovi. Potřebovala aby ji odvezl domů a to hned...

„Jasone!“ Clara ho našla u Diamantova boxu. Ten se na ni prudce otočil a vyčítavě se po ní podval. Z očí mu šlehaly blesky, ale Clara tam viděla i něco jiného. Byla to starost. Ne, jako když se bojíte o kamarádku, ale jako kdyby vám šlo o život.  „Tak a teď chci vědět, co máš v plánu! A to hned. Myslel jsem, že jsme kamarádi a ti si všechno říkají.“ Dívka sklopila oči. ! „Řeknu ti to v autě. Mám půjčený přepravník a tereňák.“ Jason se na ni překvapeně zadíval, ale nic nenamítal. Za několik minut už seděli v autě. Pak se Clara ponořila do vyprávění. mu všechno, ať už o svém dostihu s Kráskou, nebo samotném rozhovoru s pořadatelem. Jason se sám vyptával na všechny podrobnosti. Pak se rozhovor stočil k dostihu. Klisna polsední měsíc trénovala na travnatém dostihovém oválu. Nevěděli však, jestli to bude stačit. Clara si naděje na vítězství nedělala. Chtěla jen dokázat, že se jen tak nevzdá a bude bojovat. Těšila se, až Alexovi Foxovi spadne překvapením čelist, až ji uvidí nastupovat na dráhu. Sama pro sebe se pousmála. Na tohle opravdu nikdy nezapomene.

Dívka už viděla budovy stáje a dům, kde bydlela se starší sestrou. Matka jí zemřela, když bylo dívce pět let a otec se před nedávnem odstěhoval. Bydlet tu bylo pro něj strašné. Dům plný vzpomínek na jeho ženu ho vyhnal. Ale na minulost myslet nechtěla. Teď se musela soustředit jen na přítomnost. Auto ani nezastavilo a Clara už vystoupila. Ve stáji vzala odpocovací deku, deku pod sedlo, ohlávku a několik pamlsků. Vybavení na dostih vezme Jason. Pak klisnu vyvedla na dvorek a předala mu ji. Krátce na sebe kývli. Jason klisnu zavedl do přívěsu. Dívka mezitím došla do kanceláře, kde to vonělo po mýdle na sedla a koňských šamponech. Ze zásuvky vzala desky s údaji o své klisně. Nedávno jí bylo 18, takže mohla jak na dostihy, tak vlastnit koně. Diamanta a Krásku na sebe nechala okamžitě přepsat. Papíry si dala do tašku přes rameno, kam přidala ještě tabulku čokolády a pár kostek cukru. Čokoláda jí báječně zklidňovala nervy a cukr si vzala pro Diamanta, kterému dnes ještě nic nepřinesla. Seběhla k autu, kde Jason právě ukládal sedlo a uzdečku. „Můžeme vyrazit.“ Pak pohlédl na dívku. „Úplně se třeseš. Jsi v pořádku?“ Clara se podívala na své ruce a rozesmála se. Opravdu třásla se jako ze želatiny. Jason ji objal kolem ramen. Dívka sebou trhla. Pak se ale uklidnila, když viděla jak se na ni svýma očima směje. Udělal to schválně! Trochu ho odstrčila a proklouzla pod jeho nataženou rukou. Tiše se uchechtl a nastoupil do auta.  Pak rychle vyrazili zpátky k dostihovému závodišti...

Jen co auto zastavilo, Clara ještě téměř za jízdy vyskočila. Rychle utíkala k dostihové kanceláři, aby potvrdila start. Za stolem seděla usmívající se paní. "Už tu na tebe čekám. Máš ty papíry?" Dívka jí podala pár listů a sekretářka si je rychle pročetla. "Všechno je v pořádku, můžeš si jít připravit koně. A Hodně štěstí." Clara si oddechla, poděkovala a utíkala zpátky ke stájím. Tam už stál Jason a na vodítku držel osedlanou klisnu. Její kaštanová srst se v jasném sluci krásně leskla. Pohladila koně po velké bílé lysině a podala mu trochu cukru. "Díky že jsi ji osedlal. Může se jít převlíct?" Nečekala, co odpoví a popadla batoh s dresem. Už tu neměla rezervovaný pokoj a musela se spokojit s autem. Oblékla si světlé rajtky a dres v barvách jejich stáje. Modrou měla vždycky ráda netušila však, že jednou se objeví v takovém dresu na dostizích. Pak si zapletla vlasy do copu a obula si jezdecké boty. neznala lepší a pohodlnější oblečení, než to jezdecké.

Na rozehřívacím oválu bylo dost rušno. Vzala si od Jasona oteže a vyhoupla se do sedla. Dívka na vodicím koni ji odvedla na ovál, kde se mohli rozehřát. Udělala si s Krásnou pár osmiček, když uslyšela za sebou neznámý hlas. "Ahoj? jsi tu nová?" Clara se otočila a spatřila sympatickou ženu s ohnivě rudými vlasy. Seděla na hřbetě krásného mladého plnokrevníka rezavé barvy. Když uviděla, jak se usmívá přestala být nervózní. "Jasně. Jsme tu obě nové a vlastně jsme nováčci v dostihovém světě." Pohladila Krásku po pleci. "Ty už asi závodíš dlouho co?" Žena dělala že přemýšlí a pak se rozesmála. "Ano já závodím už přes čtyři roky. Máš krásnou klisnu. Můj hřebec se jmenuje Komik, je poměrně mladý a nepřeju ti, poznat proč dostal tohle jméno." Jakoby chtěl slova své jezdkyně potvrdit, vyhodil hřebec několikrát zadníma nohama do vzduchu. Clara to zděšeně pozorovala. "Jsi dobrá! já být na tvém místě, nikdy bych s ním na dostihy nejela." Obě se rozesmály, když se Kráska po dotěrném hřebci ohnala zuby. "Tak já už musím jít, nechám to tochu zklidnit, než vjedeme na dráhu." "Ahoj! a hodně štěstí!." Clara doufala, že celý dostih buide takový, jako setkání s touto milou žokejkou. Zase se dost ošklivě mýlila....

Hlasatel oznámil Krásčino startovací číslo a dívka ji zavedla do boxu. Klisna byla úplně klidná. Tak se chovala vždy, když věděla, že se děje něco důležitého. "Pravý opak Diamanta" Pomyslela si Clara. "A taky Komika." dodala, když  hřebec odmítal vejít do boxu, jakoby tam bylo něco děsivého. "Všichni koně zašli do startovních boxů. Jsme připraveni" Ohlásil komentátor, jakmile se Komika povedlo dostat do boxu. "Tři..." Začal odpočítávat. Dívky se chopilo zděšení. Co když všechno zkazí? "Dva!..." Ne! uklidni se. Přikázala si v duchu. Máš skvělého a spolehlivého koně, nic se nestane. Připravila se do startovní pozice. "Jedna! start!"

Vrátka boxu se otevřela a kráska se vyřítila ven. Dívku to natolik rozhodilo, že stratila rovnováhu. Klisna pod ní to ucítila a trochu ubrala na tempu. Jakmile se zase Clara cítila v sedle jistě, obídla klisnu zpátky do stejného tempa. Kráska se rychle vzpamatovala a brzy dostihla hlouček koní před sebou. Sebejistě se jím propletla a ocitla se napátém místě. Koně před ní měli náskok alespoň tři délky. Kráska rychle oba dohnala a stažila se je předjet. Když se kolem obou prodrala běžela už na třetím místě! Clara se ji snažila brzdit, je před nimi ještě poměrně dlouhá vzdálenost. Nemělo to však vůbec cenu. Kráska se rozhodla zvítězit a nic jí v tom nemohlo zabránit. Pomalu se protáhla kolem koně před sebou. Už zbýval jen jeden kůň, který je dělil od vítězství. Běžel před nimi plavý hřebec Cézar. "Pojď na něj holka! dokážeme to!" křikla dívka na koně pod sebou. A Kráska dokázala zrychlit! i po téměř jednom kilometru jí stále zbývalo dost síly. S radostí poslechla svou jezdkyni a zrychlila.Už byly skoro na cílové rovince a Cézar měl stále dvě délky k dobru. V poslední zatíčce změnila klisna cvalovou nohu a vyrazila s novým odhodláním. Clara viděla, že Leo , Cézarův žokej, vytahuje bičík. Hřebci už docházeli síly a bylo to vidět. Naopak Krásce zbývalo ještě mnoho sil. Už měly hlavy vedle sebe. Leo švihal koně jako smyslů zbyvený, ale marně. Dívka svůj jen vytáhla a přiložila ho klisně k šíji. Krásna pohoršeně pohodila hlavou. Na ní přece bič nikdo vytahovat nebude, taková potupa! těsně před cílem se z posledních sil mohutně odrazila...

"O vítězi se rozhodne na základě cílové fotografie!" vykřikl nadšeně komentátor. Clara se vyčerpaně svezla ze sedla. Dokázala to! Ukázala Foxovi...a když už o něm byla řeč, všimla si, jak kráčí směrem k ní. Rychle se narovnala, pevně chytla otěže a urovnala si vlasy. Odplata se blíží. Pomyslela si. Co nejzářivěji se na něj usmála a vítězně se mu podívla do očí. Pak sebou trohla. V jeho tvrdých, ocelově šedých očích viděla jasné varování. Když kolem ní procházel výhružně zasyčel: "Měla by jsi si dávat pozor na své koně. Nerad bych, aby se téhle krasavici něco stalo." Dívak sebou znovu trhla. Pak se v ní zvedla vlna vzdoru, přece mu nedovolí ji viděsit! Otočila se a z příma mu pohlédla do očí. "Já se vás ale nebojím. Možná někdo jiný ano, ale já rozhodně ne! Vím dobře, že ta Diamantova kolika nebyla náhoda a Tiger je váš kůň. To díky jemu, jsme s Diegem prohráli! nezasloužíte si tak dobrého koně, jako je Cézas a už v žádném případě si nazasloužíte vyhrát Pane Foxi." Nekolik lidí se udiveně otočilo a začalo poslouchat. "Jen co se mi do rukou dostanou důkazy o tom, co jste udělal mému koni půjdu na policii a  s nějakým zastrašováním na mě vůbec nechoďte! Jasně jsem oproti vám malá holka, ale dokážu vám že i takové malé holky mají víc kuráže a odvahy než vy i ten váš povedený syn. Ať už dostih dopadne jakkoliv, postarám se o to, aby jste už nikdy koně v žádném dostihu neměl! a to si dobře pamatujte. " Znovu mu pohlédla do očí, v nichž teď viděla upřímný údiv. Několik lidí kolem začalo tleskat. Po chvíli už kolem dívky stál jásající dav. Za rohem se objevil Jason a rozběhl se k ní. " Šel jsem se podívat, co tu máme za celebritu a mezitím tu stojíš ty s Kráskou." Rozesmál se. Najednou tabule nad tribunou, kde se zobrazovaly výsledky rozsvítila a na prvním místě stálo Krásčino jméno. Znovu vítězně pohlédla na Foxe a ten se celý rudý zlostí a hanbou rozběhl pryč. Dnešek nemohl být lepší, pomyslela si. Diamant se uzdraví, Fox dostal za vyučenou, i když to není dost, aby si odpykal vše co kdy způsobil a Kráska zvítězila ve svém prvním dostihu! Jason ji sevřel v náručí a zašeptal: "Tohle jsem si přál udělat od té chvíle, co jsem tě potkal." a políbil ji na tvář. Pak společně šli k Diegovi do stáje. Měli si toho tolik co říct....

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU