Smaragdový les - 1. díl

1. kapitola - Bolest a utrpení

Před 158 lety jiné galaxii...

Právě jsem se procházela s matkou Smaragdovým lesem. „Mami, kolik Ti vlastně je?" Zeptala jsem se. „Ty to nevíš? Mne je teď 231 let. A tobě je teď rovných 100.“ „A nejsem nějaká malá, na to, že je mi 100 let?" Zeptala jsem se a podívala jsem se matce do očí. V jejích očích jsem viděla sílu, lásku a obětavost. „(Smích) Dráha Pandoro, když je nějakému Elfovy 100 let, je to jako Lidských 5 let. Proto jsi ještě takové to malé škvrně." Zasmála se matka. „Neříkej mi škvrně!" Zamračila jsem se na matku, ona se jenom smála. „No dobře, škvrně." „Mami, nech toho!" Vykřikla jsem z plných plic. „No jo, zlatíčko, no jo. Nechceš už jí domů? Začíná se stmívat, to znamená, že Skalní Trollové se probouzí a jdou hledat nějakého Elfa, nebo skřítka který se toulá po lese."“Mami, ještě chviličku..." Přemlouvala jsem mámu. „No jo, když chceš..." „Mami, co se vlastně stalo mému otci?"Zeptala jsem se a znovu jsem pohlédla matce do očí. Tentokrát tam byl vidět strach, bolest a smutek. „Mami, prosím, řekni mi pravdu. Co se stalo mému otci?" Zeptala jsem se znovu. „Víš...víš jak jsem Ti říkala, že otec musí pracovat a proto ho nevidíme?" Kývla jsem. „No, tak on nepracuje. Jeden týden po tom, co jsi se mi narodila, ho zabil Troll." Zašeptala matka a začala vzlykat. „Mami, no tak, neplač. Jinak..." Už jsem se nezmohla dalšího slova. I já jsem začala potichu vzlykat

Křup! Prásk! Křup

Ozvalo se praskání větví a k nám pomalu přicházeli dva Trollové. Jeden byl celičký šedivý. Od hlavy až k patě. Z hlavy mu rostli tři černé vlasy.Tělo mu pokrýval jenom zelený kus prostěradla, který mu zakrýval dolní část těla kromě nohou.Byl vyzbrojený velkým kyjem.Druhý Troll byl o něco menší než ten první Troll.Druhý Troll byl zase celý zelený a dolní část těla mu pokrývalo žluté prostěradlo.Tento Troll byl ozbrojený též kyjem.,,Ha!Koho pak to tu máme ? Že by Elfky? " Řekl a vydal se směrem ke mne a matce. ,, Pandoro, utíkej! Musíš se zachránit, ty jsi totiž vyvolená. Utíkej k Maplewind, ta se o tebe postará. Já je zatím zdržím. Kdybych se nevrátila, musíš u Maplewind zůstat navždy! Ale neboj se, určitě se dotvých 300. narozenin vrátím. Utíkej!" Na to už jsem neváhala, matku jsem poslechla a utíkala Smaragdovým lesem.Z lesa se ozývali výkřiky.Nejdřív vykřikla matka, po tom zase Trollové a potom zase matka.Když jsem doběhla k Lesní roklince kde žily Elfové a skřítci  zastavila jsem se.Ohlédla jsem se zpět.,, Áááá" Ozvalo se a z lesa se vynořil krátký záblesk světla.Všechno utichlo.Po matce a Trollech už nebylo ani vidu, ani slechu

Začala jsem potichu vzlykat. Po chvilce, se alemalého vzlykání stal velký řev. Z očí mi tekli horké slzy. Utíkala jsem k domu Maplewind. Nohy mne bolely, kolena se mi podlamovala, ale přesto jsem doběhla k domu Maplewind. Zaťukala jsem na dveře. Dveře se otevřeli a v nich stála krásná,  mladá žena. Měla rudé vlasy a šaty v barvě tmavě zeleného listí. „Ahoj Pandoro, copak tu děláš? Kde máš maminku?" Usmála se. Když jsem jí pověděla vše o tom co se stalo, přestala se smát a z očí jí ukáplo několik slz.,,To je mi líto, pojď dál, budeš zatím bydlet u mne." Posadila jsem se na křeslo vedle velkého krbu. Maplewind mi zatím uvařila čaj. Hlava mne bolela jako střep, pak mi klesla a já usnula.

Druhý den jsem vstávala velmi pozdě. „Mami, mami, udělala bys mi, prosím bylinkový čaj?" Zavolala jsem na matku. Pořád jsem si neuvědomila, co se včera stalo. To víte, když člověk přijde o otce a pak i o matku, tak to s ním zatřese a bolí ho to na srdci. Po chvilce mi už došlo, co se stalo. Hledala jsem nějaké oblečení. Všimla jsem si, že na zemi leží moje věci. Asi mi je sem Maplewind přinesla. Řekla jsem si v duchu. Převlékla jsem se a sešla po schodech dolů do kuchyně. Tam už seděl Viktor a četl si noviny. Maplewind mu právě dělala čaj. „Dobré ráno teto a strejdo."Usmála jsem se. „Nevadí, když na chvíli půjdu ven a nechám si vše srovnat hlavou?" „Kdepak, klidně ven běž. Nám to vadit nebude. Jo a dobré ráno." Zasmála se mile Maplewind

Vyšla jsem z domu. Venku bylo dnes krásně. V hlavě se mi vyrojilo několik otázek. Já jsem vyvolená? Jak to? A jaké je mé poslání? Není to omyl? Uvidím někdy ještě matku? Žije? Co když ne? Co se stalo Trolly a matkou? Co to bylo za záblesk?

„Ahoj Pandoro!" Ozval se známý hlas. Byl to Chortlebones. Malý skřítek s velkým a dobrým srdcem. Můj nejlepší přítel, který mne vždy rozesmál. „Ahoj Chortlebonesi!" Usmála jsem se na něj. „Je mi líto tvé matky. Nechceš jít se mnou do sadu" „Jasně!" Souhlasila jsem. Chortlebones byl o 3 roky starší než já. Vydali jsme se k sadu. Já trhala borůvky, maliny a jahody a Chortlebones trhal jablka, hrušky a broskve. Když už jsme měli plné košíky, rozloučily jsme se a já se vydala zpět domů. Ovoce jsem dala tetě Maplewind a ona nám z toho uvařila koláč.

Dny plynuli a plynuli...až mi bylo 256 let - 17 lidských. Už byli dva dny po mých 256. narozeninách. Jako vždy jsem se probudila v dobré náladě. Oblékla jsem se a šla jsem si učesat mé černé, do mikáda sestřižené vlasy. Když v tom jsem si všimla, že na okně leží obálka. Vzala jsem jí a otevřela. Uvnitř byl dopis. Přečetla jsem si ho.

Dne 15.6.

Drahá Pandoro

velice se mi po tobě stýská. Mám Tě moc ráda. Jelikož jsi nedávno měla své 256. narozeniny, tak Ti přeji vše nejlepší, zdravý, štěstí, spoustu přátel a odvahu. Protože přátele a odvahu teď budeš potřebovat nejvíce. Sejdi se semnou na mýtině ve Smaragdovém lese. Zítra odpoledne. Budu tam na tebe čekat

Zatím ahoj...

Vůbec jsem nevěděla, kdo mi to napsal. Že by matka? Pomyslela jsem si.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU