povídka: Diamant - 4.díl

Díl 4. - Loupež .. příběh od Elisabeth X.

Díl 4 - Loupež

1. Díl

2. Díl

3. Díl

Jednoho rána (nebo spíš noci?) jsem se probudila velmi brzy. Ani jsem nevěděla proč. Vylezla jsem z postele a roztáhla závěsy, ale za oknem se ještě černala noc! Jenže to už jsem věděla, že už neusnu. Temná noc mě přímo vábila… Rychle jsem napsala vzkaz a vyplížila jsem se z domu. A ano – zamířila jsem ke stájím. Nakoukla jsem do stáje od Muškáta. Ten pokojně spal. Pak jsem se podívala do stáje od Lízy. Mladá klisna byla vzhůru.

„Tak co Lízo, jsi připravena na noční projížďku?“ zeptala jsem se jí šeptem. Ta zařehtala a já jsem to brala jako souhlas. Osedlala jsem jí a vzala jsem si helmu. Pak jsem Lízu vyvedla ze stáje. Naskočila jsem na ní a ujížděla do tmavé noci. Ale ne do lesa, nýbrž do města.

Ve městě nebyla projížďka na koni nic neobvyklého – spoustu lidí tady měli koně. Na hřbetě Lízy jsem se dostala až ke kašně na náměstí. Najednou jsem uslyšela tichý křik a řinčení skla. Líza se splašila a chtěla utéct, ale nakonec se mi ji povedlo zkrotit a uklidnit. Pak jsem se vydala za vzdáleným hlukem.

V obchodě se starožitnictvím byla rozbitá výloha. Uvázala jsem Lízu k zábradlí za rohem a vydala jsem se dovnitř. Opatrně jsem nakoukla. Asi jsem měla zavolat policii, ale to mě ani nenapadlo. Prolezla jsem rozbitým sklem a uviděla dva nebo tři lidi, jak odnášejí vzácné starožitné hodiny, a jeden si bral nějaké staré šperky. Když to naložili, rozhodla jsem se, že je budu sledovat. Rychle jsem naskočila na Lízu a vydala jsem se za odjíždějícím autem. To najednou prudce zabrzdilo u nějakého napůl rozpadlého domu. Nevěděla jsem, co mám udělat, a tak jsem sáhla po mobilu, který jsem měla v kapse. Pak jsem vyťukala 158.

CRRRR……… CRRRRRRRRRRR… Mobil zazvonil, a… Nestalo se nic! Nevěděla jsem co to. A pak jsem si všimla! ‚Vybitá baterie‘ hlásil nápis na obrazovce. A sakra! Co teď? Rozhodla jsem se jet k nejbližšímu telefonu, tedy do města!

A tak jsem naskočila na Lízu a jela jsem. Přeskočila jsem prohlubeň, až do poloviny zaplněné smrdutou vodou a jela jsem s Lízou po lesní cestě. Pak bylo rozcestí.

„A TEĎ KAM?“ zeptala jsem se sama sebe. Nakonec jsem zvolila levou cestu… A to byla chyba! Už po pár metrech jsem věděla, že jsem jela špatně. A tak jsem se vrátila a brzy jsem dojela do města. Okamžitě jsem vletěla do prvního domku u cesty a hlasitě jsem zařvala: „VE STAROŽITNICTVÍ BYLI ZLODĚJI!!!“

Starší manželský pár, který zřejmě obýval tento dům vyletěl málem z kůže! Okamžitě se mě ptali, co se stalo, a já jim to vše pověděla. Starší pán okamžitě zvedl telefon a zavolal na policii. Ti tam okamžitě přijeli a na vše se mě vyptávali. Pak jeden řekl: „A kdepak je ten dům?“

Já jsem mu popsala cestu a on řekl svému kolegovi: „Jedem tam!“ a oba bez dalšího slova vykročili ven.

„No moment, a co já?“ zavolala jsem na ně.

„Ty jeď domů, holčičko. Zítra tě přijdeme vyslechnou!“ Já jsem tiše zaúpěla, ale poslechla jsem, popřála manželům Howesovým dobrou noc a vyrazila jsem domů… Doma jsem to vše řekla mamce a taťkovi. Ti mi sice nevěřili, ale nakonec poznali, že nekecám… Tak jsem šla spát…

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU