• Chat s adminkami
• Bleskovky a informace, co na webu nenajdete - sledujte nás na Facebooku!
• Anketa - VIP vs. Pegasus
• Podvodné stránky - nenaleťte!
Howrse
Grafika
Oddechový koutek
povídka: Diamant - 1.díl
Díl 1. - Velké stěhování .. příběh od Elisabeth X.
Díl 1. - Velké stěhování
,,Emmo, dělej, už musíme jet!“ zakřičela na mě mamka.
,,Jo, jo, mami, už běžím“ povzdechla jsem si. Dneska jsme se stěhovali. Bydleli jsme v paneláku, ve čtvrtém patře, ale teď nás čekají jen louky, pastviny a pole… A koně! Mamka říkala, že jich koupíme nejméně pět. Mamce se totiž povedlo koupit malou farmu u Černého lesa, a tak jsem se tam já, mamka, taťka a moje kočka Pandorka stěhovali. Však už bylo načase! Z toho špinavého vzduchu bych se jinak udusila!
„Héééééééj, Emmo, kde pořád vězíš? Pojď!“
„Jo, mami, už běžím!“ zařvala jsem a klusala po třiceti schodech dolů, za mamkou. Taťka už byl na farmě.
„Toto trvalo!“ ozval se jeden stěhovák. Nic jsem mu na to neřekla, jen jsem na něj za mamčinými zády vyplázla jazyk!
………….
Tak už na farmě bydlíme čtrnáct dní. Rodiče opravdu splnili slib a koupili šest koní. Úžasných koní! Nejúžasnější je klisna Vichřice – malá, temně šedivá klisna s malým flíčkem kolem pravého oka. Bohužel ale zatím nesmí na projížďky – zotavuje se z komplikovaného porodu, při kterém zemřelo její první hříbátko! Ale taťka (je to veterinář) tvrdí, že bude brzy v pořádku! Už se těším, až si na ní vyjedu poprvé!
Dnes se alespoň projedu na hřebci Galileemu. Je to přátelský kůň, ale občas trochu neposlouchá.
„Mami, jedu ven!“ zavolala jsem na mamku, která něco kutila v kuchyni. Řekla bych, že dělala mé nejoblíbenější jídlo – palačinky s malinami a jahodami, ale nejsem si úplně jistá.
„OK, Emmi. Ale vrať se do jedenácti!“ souhlasila mamka. A na to jsem čekala. Vyhoupla jsem se Galieemu do sedla a divoce vyjela z vrat, které ohraničují les a naší zahradu.
V lese bylo šero. Byl to opravdu Černý les - a nejen podle jména! Přes husté koruny stromů sem totiž proniká jen málo světla. Mrkla jsem na hodinky. 8:30, do jedenácti ještě spousta času! Pobídla jsem Galiea a vyrazili jsme dál, do neprozkoumaných končin tohoto lesa. Najednou Galileo natočil jedno ucho a zaržál. Já jsem ale nic neslyšela.
Ale ne! Tam, jakýsi stín se mihl v hustém lesním podrostu. Co to bylo? Že by vlk? Ne, to je hloupost! Tady přece žádní vlci nejsou! Je ale možné, že to byla liška, nebo zatoulaný pes. Těžko říci… Pro jistotu jsem pobídla Galilea: „Jedeme domů, rychle!“
Asi za deset sekund jsem se znovu ohlédla. Nikde nic. Tak se mi to asi jen zdálo…
Když jsem na hřbetě Galilea dojela domů, vysušila ho a zaopatřila, šla jsem se podívat na ostatní koně.
„Nazdar Muškáte!“ pozdravila jsem ryzého hřebce. Ten, jako na pozdrav zaržál.
„Taky bys chtěl jet na projížďku? Neboj, vezmu tě odpoledne, pokud budu moct!“ Měla jsem pocit, jako by Muškát přikývl. Rychle jsem se podívala, jestli má ve žlabu dost vody a ovsa a běžela jsem k dalším koním. Když jsem šla na oběd, s radostí jsem musela konstatovat, že se Vichřin stav zlepšil.
Odpoledne jsem už ke koním nemohla. Jela jsem s mamkou na návštěvu k její kamarádce. S jejími dvěma syny jsme tam až do večera hráli fotbal a rugby, takže jsem večer padla únavou do postele a probudila se až ráno…
Přidat komentář
Komentáře
3) AsDeeN [11. 02. 2013 | 17:58]
madela: Popravdě, co jsi čekala, když je to povídka? Jasný, že člověk musí číst a jestli ti vadí délka, nevím co by jsi tedy řekla na knihy, co mají nějakých 500 a více stránek 
2) madela [11. 02. 2013 | 12:45]
nádherný ale je to trochu dlouhý neba mne pořád jenom číst a číst 
1) Safira Zářivá šupina xD [07. 08. 2012 | 18:45]
Jo hezká povídka, chtělo by to ale trochu zlepšit
4) Koňobaron [29. 01. 2022 | 12:41]
Supr čupr storka