Navarrese - 3 díl

Díl 1.

Díl 2.

„Taro, musíme zavolat veterináře, aby je přijel zkontrolovat." konstatoval suše otec, když se díval na jednu černou klisnu, jak šílí v boxu, kde byla obklopena mnoha malými dětmi. Šla jsem je vyhnat, ta kobyla nebyla ve své kůži, přece jenom, vzít Mustangy do boxů je trošku zvláštní, ale já věřila, že to pro ně bylo nejlepší. Táta telefonoval panu McJackovi, našemu dlouholetému veterináři. Já zatím stála u boxu toho ryzého hřebce. Toho Navarrese.

„Já ani nevím, proč jsem ti dala jméno Navarrese, promiň, jestli se ti to nelíbí."Hřebec zafrkal a zdál se, jako kdyby to byl ochočený kůň, zvyklý pod sedlo. Nevnímala jsem čas, nevím, jak dlouho jsem se zahleděla do tmavě hnědých očí, které byly hlubší než studánky. Všimla jsem si až zaskřípání dveří a klapotu jezdeckých bot, kterými byl pan McJack známý.

„Dobrý den, pane Thompsone, Taro." Obrátil se ke mně a usmál se.  „Tak jsem slyšel, že tu máte nějaké uprchlíky, kdepak jsou?" Optal se mě a já jsem ho zavedla k pěti boxům.

„Akorát teď nevíme, jestli to jsou Mustangové, nebo ne, protože jsou hrozně krotcí." Veterinář je pozoroval.

Zamračil se: „Vždyť já tyhle koně znám, mnoho lidí mě na ně upozorňovalo, prý jim podupali obilí a mnoho dalšího, ano, jsou to Mustangové, ale že jsou tak krotcí si nedokážu vysvětlit ani já, ale opravdu to divocí koně jsou." Přikývl a pohladil jednoho hřebce po hlavě.

„Co s nimi teď máme dělat?"

„No, ven je pustit nemůžete, jistě víte, kolik tu je zlých lidí, za týden by ti koně nemuseli žít, to přece víte. Byl bych rád, kdyby jste si je mohli nechat. Ale všechny, jsou na sebe fixovaní, žijí spolu nejspíš celý život a nejde je jen tak oddělit."Vydechl, jako kdyby zrovna řekl něco, co mu leželo na srdci.

Podívala jsem se ze zájmem v očích na otce. Zakabonil se.

„Je to mnoho peněz navíc, hodně moc a to my nemáme."Zamračil se a zavrtěl hlavou. V očích se mi objevily slzy. Nemohla jsem nic říct. Vždyť já si toho ryzáka zamilovala. „Ale možná by to šlo, Tara bude chodit každý den na brigádu a nějak to zvládneme."Objala jsem ho a poděkovala jsem mu.

„Tak to je dobře. Už mě asi nepotřebujete, koně jsou všichni v pořádku."Rozloučil se veterinář a nastartoval svoje moderní auto.

________________________________________________

„Hodně si věříš, Taro."Zavrtěl hlavou otec. „Každý den budeš chodit na pět hodin, aspoň po dobu prázdnin, pak to trošku omezíme, do stáje, co vlastní paní LoreLay, pomáhat, kydat, opečovávat koně, četl jsem, že hledá pracovníky.

„Jo. Věřím si, ale ti koně za to stojí, zvlášť ten ryzák." Podívala jsem se do hlubokých a tajemných očí moudrého a postaršího hřebce.

„Jakže mu to říkáš?" Optal se otec, zatímco odsedlával Kiawu, na kterou jsem neměla od příjezdu veterináře moc času.

„Promiň, kotě." Broukla jsem k ní. „Teda...Navarrese, říkám mu Navarrese."

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU