Navarrese 1. díl

V malé Americké vesnici se žije poklidný život...klasický jezdecký
klub funguje pořád stejně...ale co se stane, když se kolem začne
pást stádo Mustangů? Tak lehké už to nebude...zvítězí láska nad
závistí?
,,Taro, vezmeš si dneska pod sedlo Jackieho?"Ozval se Percy
Thompson, bratr Tary, tedy můj.. Bylo mu patnáct, byl o rok starší, než já. Oba
nadevše milujeme koně. S otcem a matkou vlastníme a provozujeme
jezdecký klub Sunny, které má přízvisko Domov Šampionů. A taky to
tak je, bylo a bude.


,,Toho Jackieho? Nikdy."Zavrtěla jsem hlavou. S tímto hřebcem jsem
si nikdy nesedla, ačkoliv se dostal pod sedlo i tomu nejmenšímu
začátečníkovi, já ho nezvládala, nikdy. Divila jsem se, že na to
Percy snad zapomněl. ,,Dneska jedu na vyjížďkou s Kiawou."

,,No, tak to si užiješ."Nevěděla jsem, jestli to Percy myslel
ironicky, protože byla pravda, že Kia dokázala občas pěkně zlobit,
ale moje to byla nejoblíbenější kobylka v celé stájí...proč? Protože
je moje. Je to překrásná grošovaná Anglická plnokrevnička. Velice
temperamentní a uhrančivá.

,,Vždyť já vím."Opáčila jsem a otevřela jsem dveře do sedlovny.
Zaskřípalo to a já jsem se nervózně otřásla. Tenhle zvuk opravdu
nemám ráda. Chňapla jsem po sedle, nad kterým byla cedulka pro
zapomětlivé hlavy, na které stálo: Kiawa. Podbřišák pomalu zklouzl
ze sedla. Nechala jsem ho tam ležel a donesla jsem sedlo na hrazení
boxu. Pak jsem se vrátila pro podbřišák. Sebrala jsem ho ze země a v
tom se za mnou ozvalo:

,,Nechceš jet dneska na uzdě?"

Otec nademnou postával a díval se, jak si nemotorně omotávám
podbřišník kolem ruky. Pravda, moc se mi to nedařilo.

,,Na uzdě?"Podivila jsem se. Ano, pravda, jezdím už asi devět let
každý den, takže trošku naježděno už mám, ale že bych měla na uzdu.
A co teprve Kia, která špatně přijímá jedno stihlo nebo páku, natož
tyhle věci dohromady. Škoda pomyslet, ale neměla jsem na vybranou.
Otec se na mne jenom podíval a mě bylo jasné, že i kdybych uzdu
razantně odmítla, on mi ji vnutí.

,,Zkusit to můžu."Přikývla jsem vlažně a vzala jsem do druhé ruky
uzdu, kterou mi otec s chladným výrazem na tváři nabízel.

,,Jen ji, prosím tě, neškubej v hubě, víš, jak je na ni citlivá."
Poučil mě ještě.

,,Vždyť já ji znám lépe než ty, to víš, že to vím."

Otec se slabě usmál a sedl si ke stolu. Přitáhl si k sobě svazek
papírů a propisku a začal vyplňovat nějaká lejstra. Nechápala jsem,
co to je a popravdě jsem to ani vědět nechtěla. Raději jsem za sebou
zabouchla dveře a obtěžkána závažím jsem šla k boxu Kii. Nasedlala
jsem ji a šlo se na to hlavní. Na uzdu. Nestačila jsem se divit. Kia
vůbec neprotestovala proti dvěma železným udidlům v hubě a spokojeně
je přežvykovala, nebo se s nimi spíš nějak prala. Nakopla jsem si
třmen a vyjela ze stájí.

,,A zavírat za tebou bude kdo, mladá dámo?"Zavrčel otec, který pořád
třímal v rukou ty papíry.

,,Ty."Odsekla jsem a pak jsem pomalu začala litovat, že jsem to
řekla, protože jsem věděla, jak je otec háklivý na drzost. Tak jsem
radši silnějším stisknutím holeněmi pobídla kobylu do klusu. Ne,
neměla jsem čas na vysedávání, tak jsem jela v pracovním, který byl
pro mě pohodlnější. Vyjely jsme pořád v pracovním klusu z vrat.
Doklusaly jsme pod les a najednou jsem se zarazila. ,,Bože, koně utekly, to bude zase průšvih."Seskočila jsem z hřbetu kobylky a přivázala ji za otěže u stromu. ,,Ale..."zarazila jsem se. ,,Tihle koně nejsou naši. To jsou..." ,,Bože, to jsou Mustangové,"rozplívala jsem se nad tou krásou a nemohla jsem se hnout z místa.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU