Misterioso, 3.Kapitola - Výstava

3.Kapitola - Výstava

Probudila jsem se a slunce začalo svítat. Bylo něco okolo půl šesté, možná i šest. Nemohla jsem usnout – pořád musím myslet na Sombrera. Hlavou mi projely vzpomínky na naše první závody a i na naší poslední projížďku..

Kolem sedmý přidupala máma, že už máme zpoždění a že pár ustájených koní ze stáje by taky chtělo ject. Ke snídani byly malé koláčky a na půl udělaný čaj – znamení toho, že máma fakt chvátá.

Cesta byla krátká – ale já jí chtěla nekonečnou. Vřela jsem vzteky. Máma to poznala a byla radši zticha. Ale stejně jí to nedalo.

,,Hej,.. víš, že naše kočka se zase okotila?"

,,Jo."

Pak bylo zase ticho a máma trochu zpomalila až zastavila. Vydechla a spustila:

,,Hele, já vím, že se ti po Sombrerovi stejská, ale čas už nevrátíš.."

,,Mami, nech mně na pokoji. Ty jsi ho pomalu neznala, šlo ti jen o peníze, který jsi vydělávala, to je vše. Sombrero ti byl ukradenej!"

,,Zpomal, zpomal, holka! Sombrero mi nebyl ukradenej a co se týče těch peněz, moc dobře víš, že jsme rádi, za každou korunu"

,,Jo, peníze těžce vydělaný Sombrerem jsou kde – ve tvých dluzích!"

Mámě hrklo – vejrala na mně jak ježek na rozkvetlou jabloň a zase nastartovala auto.

Na výstavě jsem si koupila hranolky a ledovou tříšť. Máma stála u aukcí a vyhlížela si "svou perlu". Tak tam takhle sedím a najednou se kolem mně motá nějakej chlap – byl mi trochu povědomej.Trochu v pase – ale né moc! Tenisky, tmavé džíny, kostkovaná košile. Na hlavě měl kšiltofku a na ní... naší stáj a byl tam Sombrero se mnou.. ne! To byl můj trenér! Trénoval Sombrera a mně! V tu chvíli se mi rozzářil obličej.

Tak jsem tam s bývalým trenérem kecala. Ptal se mně jak se má máma a jak to jde se stájí.. A pak mi řekl, ať se jdu podívat na páté cvičiště, že prý už musí jít. No, tak jsem šla.

Stála jsem tam opařená úžasem. Předváděli tam luxusní araby. Byla tam vzadu dlouhá řada těch, co tam stáli frontu. Já stála těsně u nich a úplně mně okouzli tmavě hnědý arab. Jeho oči mi připadali podlité krví. Měl je červeno-hnědé a jeho srst zářila. Ne, opravdu si nevymýšlím! Byl na konci nekonečné řady a bylo tam kolem něj asi pět lidí. Kůň se vzpínal a kopal kolem sebe. Tiše jsem si řekla ,,Klid, kamaráde." Kůň ještě několikrát vyhodil a pak povýšeně zůstla stát a díval se do očí jednomu z mužů. ,,Ten potřebuje sedativa a na aukci – jinak to nejde." Pár lidí uznale přikývlo, ale já už to nevydržela. Rozběhla jsem se k aukcím a hledala jsem v davau mámu. Přihazovala zrovna 100 000 na nějakého plnokrevníka – zrovna se přihlašovala, ale já na ní skočila a ruku jí stáhla dolů.

,,Mami, tam u překhlídky arabů je jeden úplně nádhernej a je děsně naštvanej – vůbec neposlouchá. Chtěji mu dát sedativa a strčit ho na aukci – pojď se mnou! Musíš ho koupit!"

,,Co-cože? Víš kolik takový kůň stojí? Hotovej majlant!" ,,To neřeš! Jak můžeš přihazovat sto táců na takovou herku, když ti tamhle fetujou šampiona!"

,,Já tě nepoznávám.." máma byla prostě mimo.

No přemluvila jsem jí a nadopovanej arábek už stál na aukci. Přihazovaly 100 tisíc, 200, 300, 400 tisíc.... Máma už kroutila hlavou – tohle nevyhrajem. Pak se ozval ze zadu mužký hlas: ,,Jeden milion!" všichni se užasle otočili. I já. Víte kdo to byl? Můj táta.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU