Misterioso, 2. kapitola - Každý všední den

Myslela jsem, že ten budík zabiju. Zvonil tak vytrvale, jako kdyby mně fakt chtěl probudit, div na mně neskočil. Překonala jsem všechny svoje síly a vydrápla z teplé peřiny jednu ruku a šťouchla do budíka, který spadnul na zem a tím jsem získala kouzelné ticho, pro svůj spánek. Moc tomu ale nepomohlo. Za chvíli přišla mamka, že musím vstávat. Prý mám dneska na starost tři koně a trénink s prcky. Nebývalo mi nic jiného, než respektovat příkazy.

První kůň byl Sally, měla jsem vypomáhat jeho malé majitelce, Nattě. Chvíli jsem je krokovala, naklusávala, a pak asi dvě kolečka venkovní jízdárny cvalu. Zkoušeli si různé drezurní prvky – obraty, dohlazovaly jsme kroky. Pak začal Nattu zlobit. Chtěla použí bičík a trochu ho šlehnout po boku, ale zadržela jsem ji. Prostě ten kůň, jako kdyby byl něčím posedlý. Pořád se hrbil a stál skoro na špičkách kopyt. Nakonec si toho všimla Natta. Pod nimi byla jakási myš nebo krysa. Přiběhl náš Jezdecký voříšek, Caryk. Chytil ji a zakousl, stejně jako kočka. Pak ji nechal povalenou na dvoře, dokud si ji nevšimli kocouři, co se tu potulují.

Sally byl ale hrozně vystašený i potom, takže vůbec nereagoval a byl na jedné straně jízdárny. Odsedlaly jsme ho a Natta si ho pak očistila. Potom jsem jela na malou vyjížďku s kamarádkou, která za mně vzala třetího koníka.

Foukal studený vítr, tak jsem šla do klubovny a udělal si horký čaj. Seděla jsem tam na pohovce, usrkávala čaj a prohlížela si časopis s koňmi. Náhle se otevřely dveře a vešla mamka. ,,Tak co, broučku?" oslovila mně a pokračovala ,,pozítří je výstava koní. Taková malá přehlídka. Četla jsem, že na druhém konci areálu budou aukce. Myslím, že by jsme ten problém s malým počtem koní mohly vyrovnat, co?"

,,Možná," odpověděla jsem suše ,,ale chápej, koně nesmíš vybírat podle vzhledu, ale podle jeho vlastností. Musím ti to stále připomínat?"

,,Ale to víš, že nemusíš. Právě proto, tam chci! Budou je tam ještě předvádět a kdo bude chtít, dostane takový letáček, s těmi koňmi. Co vše umí a tak. Docela by mně to zajímalo si je prohlédnou i naživo – budou je tam totiž i předvádět. A navíc, potřebujeme nějakou perlu stáje!"

Píchlo mně u srdce. Jedinná perla, která v našich stájích kdy byla vůbec, byl Sombrero. Celou dobu jsme neměli nikoho jiného, až teď, chce máma zase "zářit". Vstala jsem:

,,Já na žádné perle jezdit nebudu. Já měla jedinou perlu a tu teď už žádná jiná herka nenahradí!" práskla jsem s časopisem a bouchla hlasitě dveřmi.

Zamířila jsem za náš barák daleko za louky. Tam, kde má hrob Sombrero. Cestou jsem natrhala krásné kopretiny a vyměnila je za staré a odkvetlé pampelišky. Pomalu jsem na hrobeček do hlíny napsala: Nezapomenu . A to jsem také dodržela!

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU