• Chat s adminkami
• Bleskovky a informace, co na webu nenajdete - sledujte nás na Facebooku!
• Anketa - VIP vs. Pegasus
• Podvodné stránky - nenaleťte!
Howrse
Grafika
Oddechový koutek
Kůň jménem GoldenSun - 2.díl
Povídka od LuckyHorse
2.Kapitola – Nová šance
Po obědě jsem si sedla do křesla v našem obýváku a začala jsem si listovat knihou o plemenech koní. Leonard se najednou objevil u dveří na terasu a jeho výraz mi napovídal, že by se rád proběhl venku. Knížku jsem tedy odložila na stůl a šla jsem otevřít prosklené dveře. Leonard hned vyběhl a vyskočil na strom. Zatavila jsem se mezi dveřmi a dívala se na prosluněnou zahradu. Najednou jsem uslyšela koňské zaržání. Rychle jsem vylezla do domku na stromě, abych zjistila co se děje. Ohrada, kterou ještě ráno muži stavěli byla hotová a uvnitř se probíhala skupinka 4 koní. „To je krása.“ vydechla jsem a zasněně jsem se na koně podívala. V tom mě napadlo, proč tu vlastně sedím, když můžu jít přímo k ohradě. Zase jsem slezla dolů a brankou v plotě jsem vyšla ze zahrady. Bylo to asi jen šest metrů a už jsem se opírala o dřevěnou ohradu. Dva koníci vesele pobíhali po ohradě, jeden se začal pást a ten čtvrtý se ke mně pomalu začat přibližovat. Měl kaštanově hnědou srst a hřívu spletenou do malých copánků. Přišel až úplně ke mně a já jsem zkameněla. Chvíli jsme na sebe jen tak koukali a pak jsem se konečně probrala. Zvedla jsem ruku a koníka pohladila po hlavě. Vypadalo to, že mu to vůbec nevadí, právě naopak. Chvíli jsem ho hladila, ale on pak odběhl k ostatním. Byla to krásná chvilka. Jen já a ten hnědý koník. „Příště vám donesu jablíčka!“ zavolala jsem ještě a vrátila jsem se domů. Vešla jsem do kuchyně a chtěla jsem si dál ledový čaj, když v tom klapal otvor na poštu ve vchodových dveřích. Položila jsem tedy skleničku zpátky na linku a šla jsem se podívat, jaké letáky nám sem zase hodily. Když jsem přišla do chodby opravdu na zemi leželo pár letáku. Vzala jsem je a na zem spadla zelená obálka. Letáky jsem položila na botní a zelenou obálku vzala. Otočila jsem ji na druhou stranu a tam bylo napsáno : Slečna Nela Králová. „Kdo mi asi píše?“ řekla jsem si a s obálkou v ruce jsem odešla do kuchyně. Tam jsem si konečně nalila ledový čaj a sedla si ke stolu. Vzala jsem obálku a otevřela ji. Byl v ní popsaný světle zelený papír. Pomalu jsem začala číst.
Milá Nelo.
Ve školním roce jsi se zúčastnila výtvarné soutěže s názvem „Můj sen“.
Tvůj obrázek byl opravdu krásný a celou soutěž vyhrál. Blahopřejeme.
Jako odměnu jsme ti vybrali členský poukaz do nového jezdeckého
centra „Borovicový vrch“. Pokud budeš tuto odměnu chtít využít,
dostav se s rodiči do jezdeckého centra kde se dozvíte více.
Ještě jednou blahopřejeme.
„Jupí!“ vykřikla jsem a papír vyhodila do vzduchu. Bylo to snad poprvé, kdy jsem něco vyhrála. Na mém obrázku bylo, jak skáču s koněm přes překážku. Proto asi vybrali členství v jezdeckém klubu. „Ale co když mi to rodiče nedovolí?“ řekla jsem si najednou. Chvíli jsem jen tak seděla u stolu a koukala jsem se na dopis. Pak jsem odešla do obývacího pokoje a začala jsem hledat svůj telefon.
