Kůň jménem GoldenSun - 1.díl

Poviedka od LuckyHorse

1.Kapitola - Pohlednice

Bylo ráno 12.července a sluneční paprsky pomalu prosvítaly do pokoje. Ozvala se rána a já jsem se probudila. Posadila jsem se na postel a rozhlédla se po pokoji. Na skříni, která byla na protější straně pokoje, seděl malý zrzavý kocour, který na mě koukal. Na zemi před skříní ležela krabice a vedle ní spousta pohlednic a plakátů. „Leonarde co tady děláš?“ ospale jsem řeka a kocour seskočil na zem. Přišel až k posteli a začal se otírat o jednu z hran. Pohladila jsem ho po hřbetě a vstala jsem. Popošla jsem pár kroků a sedla jsem si na zem vedle krabice a hromádky pohlednic. „To musíš dělat nepořádek hned od rána?“ otočila jsem se na zrzavého kocoura, který už seděl na posteli. Narovnala jsem krabici a vzala hromádku pohledů. Na některých byly koně, na jiných zase příroda. Pečlivě jsem je vložila do krabice a vzala další. Začala jsem si je prohlížet. U jednoho jsem se zastavila a zadívala jsem se na něj. Byl na něm nádherný fjordský kůň uprostřed zelené louky. Vstala jsem a položila ostatní pohledy na zem. Otevřela jsem skříň a z proutěného košíku vytáhla malý rámeček. Pohlednici jsem do něj vložila a rámeček postavila na poličku s figurkami koní. Pár kroků jsem odstoupila a poličku si prohlédla. „Vypadá to dobře, nemyslíš?“ řekla jsem Leonardovi, který se mi začal otírat o nohu. Při pohledu na budík jsem zjistila, že je už osm hodin. Rychle jsem zbytek pohledů a plakátů srovnala do krabice a vrátila ji zpět na skříň. Roztáhla jsem bílé závěsy s květinový potiskem a rozhlédla jsem se po krajině. Zelená louka se měnila v zlatavé pole a za ním byl vidět tmavý les. Slunce svítilo a nebe bylo bez mráčků. Otevřela jsem dveře a ohlédla se po kocourovi „Tak pojď, Leonarde ať tě tady nenechám.“. Kocour v mžiku proběh otevřenými dveřmi a já jsem ho následovala. Sešla jsem po schodech do kuchyně, kde nikdo nebyl. Na stole ležel lísteček s textem: Dobré ráno! Oběd máš v troubě. Vrátíme se okolo čtvrté. Tvoje Mamka a Táta. Ps: Doufám, že ti nevadilo, že jsem Leonarda ráno pustila k tobě. „Ne nevadí mi, když mě ráno v sedm vzbudí kocour.“ Řekla jsem si sama pro sebe a otevřela jsem troubu. V troubě byla na talíři hromada špaget s boloňskou omáčkou. „Mňam!“ řekla jsem a z prvního šuplíku kuchyňské linky jsem vytáhla vidličku. Neodolala jsem a zabořila vidličku do talíře. Pomalu jsem začala vidličkou otáčet a špagety se jen namotávaly. „Mmmm, to je dobrota!“ řekla jsem a vytáhla jsem si vidličku z pusy. Leonard se mi začal otírat o nohy a tak mi bylo jasné, že chce taky. „Ale jen jednu!“ řekla jsem a dala kocourovy jednu špagetu obalenou kousky masa. Snědl ji a začal se oblizovat. Zavřela jsem troubu a do misky jsem si nasypala cereálie. Zalila jsem je mlékem a rychle snědla. Vidličku a misku jsem položila do dřezu a vyběhla po schodech zase nahoru. Když jsem za sebou zavírala dveře od pokoje, málem jsem Leonardovi přivřela ocas. „Promiň, ale měl ses ozvat!“ řekla jsem a pohladila kocoura po hřbetě. Oblékla jsem si na sebe barevné kraťasy a fialové tílko. V koupelně jsem dohnala ranní hygienu a odešla jsem na zahradu. Bylo opravdu teplé počasí. Po dřevěném žebříku jsem vylezla do malého stromového domku v koruně. Sedla jsem si na bednu, která byla přisunutá k oknu a zadívala jsem se na krajinu. Bydlíme úplně na okraji města, takže za domem už je jen příroda. Najednou jsem uviděla, jak na kraji louky za naším domem staví nějací muži dřevěnou ohradu. Vyklonila jsem se z okna, abych viděla víc, ale moc jsem si nepomohla. Slezla jsem tedy zpět po žebříku dolů a brankou v plotě jsem opustila zahradu. Šla jsem podél plotů ostatních řadových domků v naší ulici a snažila jsem se vypadat nenápadně. Připadala jsem si jak v nějaké detektivce. Když už jsem byla dost blízko, schovala, jsem se za jeden z řady stromů, které dělaly pomyslnou hranici mezi městem a přírodou. Vykoukla jsem a pořádně celé místo obhlédla. „Aha.“ řekla si hlas v mé hlavě. Ohrada, kterou muži stavěli, byla připojena k místu, kde měly už za 2 dny otevřít nový jezdecký klub. Hrozně jsem v něm chtěla jezdit. Byl to můj velký sen. „Ale jak k tomu přesvědčit rodiče?“ řekla jsem si a začala jsem se pomalu vracet domů. Brankou v plotě jsem opět vešla do zahrady a ze zahrady rovnou do mého pokoje. Když jsem vešla dovnitř, Leonard, který ležel na posteli, zvedl hlavu, ale pak ji zase položil. Asi mu za pozornost nestojím. Sedla jsem si na koberec uprostřed místnosti a zadívala jsem se na poličku s figurkami koní. Byla to moje osobní sbírka. Projela jsem očima všechny koně a zastavila jsem až na rámečku s pohlednicí, který jsem tam ráno dala. Byl tak krásný. „Kéž bych taky jednou mohla na takovém koni jet.“ povzdechla jsem si a vzala rámeček z poličky. Vyjmula jsem pohlednici a otočila ji z druhé strany. V rohu tam bylo malým písmem napsáno. Fjordský hřebec GoldenSun. Opět jsem pohlednici otočila na obrázek koně. „Ach GoldenSune, jsi tak nádherný.“ řekla jsem si pro sebe a přejela prsty po pohlednici.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

1

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU